Obraz - Most císaře Františka Josefa i. (Štefánikův most) Pragensia. Signován vpravo dole - viz foto. Technika vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř a grafik Josef Mayer. Často spolupracoval s malířem Václavem Součkem. Tvořili spolu různé cykly například "Praha" či "Praha matka měst" apod.
Most císaře Františka Josefa I
Most císaře Františka Josefa I. byl třetí pražský most přes Vltavu, byl postaven v letech 1865–1868, rekonstruován v roce 1898 a demontován v letech 1946–1947. Komunikačně připojil k Praze Bubny a Královskou oboru. Lidově byl také nazýván Eliščin most podle císařovy manželky Alžběty. Byl také přejmenováván na Štefánikův most, most Leoše Janáčka, ve své závěrečné fázi roku na Švermův most.
Železný řetězový most zde byl postaven v letech 1865–1868. Rozpětí v hlavním mostním poli činilo 143,9 m, v obou krajních polích po 46,95 m. Most postavili angličtí inženýři Rowland Mason Ordish, William Henry Le Feuvre a Max von Ende. V roce 1898 byl most zesílen a řetězy vyměněny za ocelová lana.
Rozměry včetně rámu cca 43 cm x 37 cm, rám je úzký, místy má otluky. Originální signovaný barevný lept na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz je odhadem z let 1920-40.
Bude úžasnou dekorací Vašich prostor.
MAYER (MEYER) JOSEF
narozen 26.2.1895 Mladá Boleslav
zemřel v roce 1952
malířství, grafika
Malíř a grafik v Praze. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze - profesor Jakesch, Dítě. Pracoval jako měditiskař, vytvořil řadu litografických podobizen. Je znám svými grafickými listy, které zachycují starou Prahu.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců.
VÁCLAV SOUČEK (1887 narozen ve Střebši – zemřel 19. 10. 1941 v Praze)
JE UVEDEN V TOMANOVĚ SLOVNÍKU NA STRANĚ 630 CITUJI: SOUDOBÝ MALÍŘ V PRAZE. V DUBNU 1929 VYSTAVUJE V RUBEŠOVĚ SALONU V PRAZE SPOLEČNĚ S JAROMÍREM KUNCEM SOUBOR 18 OBRAZŮ ATD.
Václav Souček patřil k nejlepším našim malířům-akvarelistům. Co dovedl i v malém formátu vykouzlit vodovou barvou na bílé bláně papíru, to bylo již dávno obdivováno – je to půvabná lehkost jeho přednesu, průzračnost barvy a její bohatství tónů, jimiž je nejen znalec ale i laik zaujat. Aristokratická technika akvarelu má v něm skvělého reprezentanta. I když volil větší rozměry, když zachycoval architektonické náměty ze Staré Prahy, když sledoval hru slunce a stínů v alejích, zrcadlení stromů a břehů na vodní hladině, ovládal štětec, který vždy také kreslil s úplnou a jaksi samozřejmou jistotou. Již po této stránce jsou akvarely Součkovy často kabinetní díla, tak poutavá, tak výmluvně zajímavá, že nelze odolat. Souček nelpěl přitom na detailu, ale uměl i podrobnosti v zkratce zachytit a umístit, aniž celkový dojem roztříštil. Byla to v základě jemná ruka, a pře ne přeexponovaný snímek ze skutečnosti, ale vždy obraz ucelený a výrazný.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců.
