Obraz - Praha - Zlatá ulička (Pragensia). Signován vpravo dole - viz foto. Autorem je malíř Václav Souček.
Pražský hrad - Zlatá ulička
Tento název nese ulička, nacházející se nedaleko Pražského hradu. Je tvořena malými domečky s nádhernou barevnou fasádou, které jsou vestavěné do jakéhosi oblouku hradební zdi mezi věžemi Novou Bílou a Daliborkou. Nalezneme ji mezi hradčanskými zdmi a starým Úřadem nejvyššího purkrabího. Ulička vznikla ve druhé polovině šestnáctého století. Jednalo se o dobu, kdy se právě v těchto místech usadili hradní střelci a zlatotepci.
Podle staré pověsti je název uličky spojen s alchymisty, kteří zde, na dvoře císaře Rudolfa II. působili. Ti se snažili různými způsoby vyrábět zlato. Zajímavostí je, že podle pověsti zde tato skupina lidí však nikdy nebydlela. Ve století osmnáctém a devatenáctém se ulička stala bydlištěm, namísto vědců či učenců, pražské chudiny a lůzy. Samotné domečky byly obývány až do období druhé světové války. Překrásná architektura, které navozovala příjemnou atmosféru, se stala útočištěm řady spisovatelů či výtvarných umělců, kteří právě ve Zlaté uličce hledali inspiraci. Například v domku číslo popisné 22 žil v roce 1917 spisovatel Franz Kafka, který právě zde napsal většinu svých povídek ze sbírky Venkovský lékař. Další slavné osobnosti naší vlasti, se scházeli v nedalekém domě číslo 12, jehož zdi pamatují například Jaroslava Seiferta, Františka Halase či Vítězslava Nezvala.
Rozměry včetně rámu cca 47 cm x 37 cm. Rám je zdobený, místy má otluky - viz foto. Originální signovaný barevný lept na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz je odhadem z roku 1920-40.
Bude úžasnou dekorací Vašich prostor.
VÁCLAV SOUČEK (1887 narozen ve Střebši – zemřel 19. 10. 1941 v Praze)
JE UVEDEN V TOMANOVĚ SLOVNÍKU NA STRANĚ 630 CITUJI: SOUDOBÝ MALÍŘ V PRAZE. V DUBNU 1929 VYSTAVUJE V RUBEŠOVĚ SALONU V PRAZE SPOLEČNĚ S JAROMÍREM KUNCEM SOUBOR 18 OBRAZŮ ATD.
Václav Souček patřil k nejlepším našim malířům-akvarelistům. Co dovedl i v malém formátu vykouzlit vodovou barvou na bílé bláně papíru, to bylo již dávno obdivováno – je to půvabná lehkost jeho přednesu, průzračnost barvy a její bohatství tónů, jimiž je nejen znalec ale i laik zaujat. Aristokratická technika akvarelu má v něm skvělého reprezentanta. I když volil větší rozměry, když zachycoval architektonické náměty ze Staré Prahy, když sledoval hru slunce a stínů v alejích, zrcadlení stromů a břehů na vodní hladině, ovládal štětec, který vždy také kreslil s úplnou a jaksi samozřejmou jistotou. Již po této stránce jsou akvarely Součkovy často kabinetní díla, tak poutavá, tak výmluvně zajímavá, že nelze odolat. Souček nelpěl přitom na detailu, ale uměl i podrobnosti v zkratce zachytit a umístit, aniž celkový dojem roztříštil. Byla to v základě jemná ruka, a pře ne přeexponovaný snímek ze skutečnosti, ale vždy obraz ucelený a výrazný.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců.
