Obraz - Kostel sv. Voršily (Pragensia). Jedná se o reprodukci obrazu od známého malíře Václava Jansy. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Název díla uprostřed dole - viz foto.
Kostel sv. Voršily
1678 byl dostavěn klášter a v letech 1699 - 1704 byl v jeho blízkosti vystavěn i kostel ke cti a slávě velké patronky řádu sv. Voršily. Jeho stavitelem byl Marek Antonín Canevalle Veach, později usedlý měšťan pražský. „Dne 24. září 1702 v den památky sv. Gerarda, byl slavnostně položen základní kámen ke kostelu sv.Voršily, ačkoliv stavba již značně pokročila."
Základní kámen posvětil pomocný pražský biskup a opat premonstrátského řádu „z hory Sionu v Praze", Vít Seypl. Dostavěný kostel se slavnostně vysvěcuje 6. července 1704 již zmíněným pražským biskupem. První polovina 18. století byla věnovaná barokní umělecké výzdobě chrámového interiéru. K účasti bylo pozváno několik renomovaných barokních umělců. Chrámový strop zdobí překrásné fresky, představující Oslavu Nejsvětější Trojice, od Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu. Autory oltářních obrazů jsou Jan Kryštof Liška (obraz sv. Voršily), slovutný Petr Brandl (Nanebevzetí Panny Marie), dále malíři postranních oltářních obrazů – Jan Rudolf Byss (sv. Josef) a Jan Bruno Rissi. Tvůrcem hlavního oltáře se stal truhlář Jan Unmuth. Pod zdařilou sochařskou výzdobu se „podepsal" František Preiss a pod štukovou Tomasso Soldati. Nelze opomenout ani kostelní dlažbu z mramorových desek, o niž se zasloužil Jan Petr Baumgartner.
Dva oltáře - sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého byly dodány r. 1710. A konečně r. 1773 byl pořízen oltář sv. Matky Angely.
Rozměry včetně rámu cca 43 cm x 33 cm. Obraz je adjustován do nového rámu. Reprodukce na papíře. Celkový stav - viz foto.
Samotná reprodukce je přibližně z 80 let 20. století.
Bude perfektní dekorací Vašeho prostoru.
Jansa Václav
* 21.10.1859 Rovné, Krabčice (Litoměřice)
+ 29.6.1913 Černošice (Praha-západ)
ilustrátor, malíř, pedagog
V Solanech u Lovosic se vyučil na kupce, ale stále se věnoval své zálibě v kreslení a malování. Kvůli studiu pak odjel do Prahy. Byl přijal na akademii výtvarných umění v Praze a z ní později přestoupil na akademii ve Vídni.
Chtěl se věnovat malbě figurální. Časté cesty po Čechách a vnitřní touha po vlastenectví ho však vedly ke krajinářství, v němž nakonec našel svůj hlavní obor. Maloval hlavně jižní Čechy a také Krkonoše. Při velké přestavbě Prahy na koci devatenáctého století se zaměřil na obrazy pražských domů a ulic. Pražské ghetto se tehdy asanovalo, bouraly se domy i celé ulice a stavěly se nové budovy. Mnohé z jím zachycených památek již dnes neexistují.
V roce 1891 namaloval pro hraběte Harracha dioráma Krkonoš. V letech 1894 - 1895 se podílel na malbě diorámatu Mikoláše Alše Bitva pod Hrubou Skálou. Roku 1898 pomáhal Maroldovi vytvářet Bitvu u Lipan (tzv. Maroldovo panoráma). Mezi lety 1895 až 1899 vznikly jeho akvarely staré Prahy. Uskutečnil souborné výstavy v Topičově salonu v Praze. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha sbírkách například - Národní muzeum Praha, Zámek Orlík, Orlík nad Vltavou (Písek), Zámek Třeboň (Jindřichův Hradec), Západočeská galerie v Plzni atd.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1929, Sís Vladimír , Olšanské hřbitovy, Pražská akciová tiskárna, Praha
1940, 1941, 1947, 1949, Květ Jan , Má vlast (Česká krajina v díle našich malířů), Orbis, Praha,
1959, Květ Jan , Má vlast (Česká krajina v našem malířství XIX. a XX. století), Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., Praha,
1982, Potužáková Jana , Plzeň v dílech výtvarných umělců (Zprávy z krajů), Výtvarná kultura, 6,3,1982,8-9 (kulér),
1983, Výtvarní umělci jihovýchodních Čech (Stručný přehled životopisných dat malířů, sochařů a grafiků Jihovýchodních Čech. Rodáků i těch, kteří zde kratší či delší dobu žili nebo zde hledali náměty a inspiraci pro svojí tvorbu.), Východočeská galerie v Pardubicích,
1986, Vlček Tomáš , Praha 1900 (Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890 - 1914), Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha,
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců,
1995, Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M),
2000, Vencl Slavomil , 5/ Tvůrci českého exlibris, České exlibris. Historie a současnost, 2000,
2007, Osobnosti Zásmucka, Zásmuky, Zásmuky (Kolín),
2010, Přehled milionových položek vydražených v roce 2009, Ročenka ART+.
