Obraz - Šibenik Skradinské vodopády. Signován a název díla vpravo dole - viz foto. Autorem je malíř Vladimír Tvrdík. Obraz byl pravděpodobně inspirován jiným známým obrazem viz notifikace kop. před signaturou. Je vidět, že Tvrdík si dal na obraze velmi záležet, navíc je na plátně, což je u Tvrdíka poměrně rarita.
Skradinski buk (Skradinské vodopády) Chorvatsko
Skradinski buk, nejdelší vodopád na řece Krka, je jednou z nejznámějších přírodních krás v Chorvatsku. Je tvořen působivými vodními kaskádami, jezery a ostrůvky. Díky síti tras a mostů si ho lze prohlížet po celý rok při zcela bezpečných a příjemných procházkách. Jedním z možných vstupů k vodopádu je Lozovac, kde je zajištěné i bezplatné parkování. Druhou možností je vchod ve městě Skradin. K vodopádu se lze dopravit lodí.
Rozměry včetně rámu úctyhodných cca 90 cm x 67 cm, rám je zdobený, místy má otluky. Olej na plátně. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován odhadem v letech 1960-80.
Bude šperkem a perfektní dekorací každého prostoru.
Vladimír Tvrdík
* 02.09.1922
+ 26.01.2001
malíř, učitel
V dětství se přestěhoval s rodiči na Čáslavsko. V Čáslavi vystudoval učitelský ústav a odešel učit do Čepiroh na Mostecku. Zde se seznámil se svou ženou Vlastou. V té době se již plně věnoval malování. Dále pracoval jako zástupce ředitele základní školy v Dolních Počernicích, kde prožil největší část svého života. V letech 1973-1982 působil jako ředitel základní školy v Úvalech. Po odchodu do důchodu se plně věnoval malířství. Inspiraci čerpal v rodných jižních Čechách. Maloval zejména krajinky.
Vyznání malíře Vladimíra Tvrdíka k jihočeské krajině, které zaznělo u příležitosti jedné z výstav jeho obrazů.
"Tvořím déle než 50 let a vždy mě inspirovala má největší životní láska - příroda jižních Čech, ve které jsem se narodil a která mi svou něžnou krásou dává podnět, abych se ji snažil znázornit, ale i přebásnit tak, jak na mě působí. Svou náladou, půvabem, něhou i citem. Jsou to zejména třeboňské rybníky, které mě stále přitahují svou krásou. Stojím před nimi s úžasem, ať jsou to jejich zářivá jitra, či kouzelné podvečerní nálady. Rád se s nimi laskám pohledem za zvuku kvílejících racků, létajících nad červenavým rákosím, a vdechuji nasládlý pach puškvorců a bažin. Pozoruji let elegantních krasavic volavek, které číhají nad temnými vodami na svou kořist. Miluji hluboké jihočeské hvozdy plné borůvek, sladkých malin a hub. Miluji lesy plné zvěře, lesy, které nám nad hlavou tiše šumí, ale i lesy, které se dovedou pod vichrem proměnit v divokou bouři.Obdivuji i mohutné hráze rybníků lemované staletými duby, které svým věkem pamatují doby našich slavných dějin - některé i Žižku. A přesto je tento kraj často zadumaný. Proto není divu, že se často objevuje v mých obrazech, v nichž se snažím porozumět a vyznávat se stříbrné kráse jeho půvabných vod a zadumanosti jeho lesů.
To je moje vyznání mému kraji. Tak jej vnímám, cítím a miluji, a tak se mu vzdávám. "
