OBRAZ - ŽDIARSKA VIDLA (BELIANSKE TATRY). SIGNOVÁN A DATOVÁN VPRAVO DOLE - VIZ FOTO. NÁZEV DÍLA - VLEVO DOLE - VIZ FOTO. AUTOREM JE ZŘEJMĚ MALÍŘ VLADIMÍR TVRDÍK, POSUĎTE SAMI DLE STYLU MALBY, SIGNATURY ATD.
Ždiarska Vidla (Belianske Tatry) 2142 m
Ždiarska Vidla je druhým nejvyšším vrcholem Belianských Tater. Za svým dvojčetem, Havranem, zaostává ale o pouhých 10 m. Z obou vrcholů je utěšený pohled na Vysoké Tatry i okolní doliny.
Místní a Poláci Vidlu nazývají Plačlivá skala. Pojmenování pochází od potůčků a pramínků, které vytékají hlavně po dešti z vápencové krasové skály. Tudíž se zdá, že skála pláče.
ROZMĚRY RÁMU CCA 74 CM X 37 CM, RÁM JE ZDOBENÝ, MÍSTY MÁ OTLUKY. ZŘEJMĚ KŘÍDOVÝ PASTEL NA PAPÍŘE ČI KARTONU. OBRAZ JE ZASKLENÝ. CELKOVÝ STAV - VIZ FOTO.
OBRAZ BYL NAKRESLEN V SEDMDESÁTÝCH LETECH 20TÉHO STOLETÍ.
OBRAZ JE ÚŽASNĚ DEKORATIVNÍ, BUDE ŠPERKEM VE VAŠÍ SBÍRCE A OZDOBOU VAŠICH PROSTOR.
Vladimír Tvrdík
* 02.09.1922
+ 26.01.2001
malíř, učitel
V dětství se přestěhoval s rodiči na Čáslavsko. V Čáslavi vystudoval učitelský ústav a odešel učit do Čepiroh na Mostecku. Zde se seznámil se svou ženou Vlastou. V té době se již plně věnoval malování. Dále pracoval jako zástupce ředitele základní školy v Dolních Počernicích, kde prožil největší část svého života. V letech 1973-1982 působil jako ředitel základní školy v Úvalech. Po odchodu do důchodu se plně věnoval malířství. Inspiraci čerpal v rodných jižních Čechách. Maloval zejména krajinky.
Vyznání malíře Vladimíra Tvrdíka k jihočeské krajině, které zaznělo u příležitosti jedné z výstav jeho obrazů. :
"Tvořím déle než 50 let a vždy mě inspirovala má největší životní láska - příroda jižních Čech, ve které jsem se narodil a která mi svou něžnou krásou dává podnět, abych se ji snažil znázornit, ale i přebásnit tak, jak na mě působí. Svou náladou, půvabem, něhou i citem. Jsou to zejména třeboňské rybníky, které mě stále přitahují svou krásou. Stojím před nimi s úžasem, ať jsou to jejich zářivá jitra, či kouzelné podvečerní nálady. Rád se s nimi laskám pohledem za zvuku kvílejících racků, létajících nad červenavým rákosím, a vdechuji nasládlý pach puškvorců a bažin. Pozoruji let elegantních krasavic volavek, které číhají nad temnými vodami na svou kořist. Miluji hluboké jihočeské hvozdy plné borůvek, sladkých malin a hub. Miluji lesy plné zvěře, lesy, které nám nad hlavou tiše šumí, ale i lesy, které se dovedou pod vichrem proměnit v divokou bouři.Obdivuji i mohutné hráze rybníků lemované staletými duby, které svým věkem pamatují doby našich slavných dějin - některé i Žižku. A přesto je tento kraj často zadumaný. Proto není divu, že se často objevuje v mých obrazech, v nichž se snažím porozumět a vyznávat se stříbrné kráse jeho půvabných vod a zadumanosti jeho lesů.
To je moje vyznání mému kraji. Tak jej vnímám, cítím a miluji, a tak se mu vzdávám. "
