Obraz - Praha - Pohled na Karlův most a Hradčany (Pragensia). Signován vpravo dole - viz foto. Autorem je malíř Jaroslav Rubeš.
Karlův most
Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku Vltavu v Praze a druhým nejstarším dochovaným mostem v České republice. Po pražském mostě Juditině, kamenném mostě v Písku a mostě v Roudnici nad Labem jde v Čechách v pořadí o čtvrtou kamennou mostní stavbu.
Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách.
Od konce 17. století bylo postupně na most umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen „kamenný" nebo „pražský" most. Název „Karlův most" se vžil až kolem roku 1870, prvním, kdo toto označení použil, byl pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl.
Hradčany
Hradčany vznikly v době, kdy už existovalo Staré Město (1232–1234) a Menší Město (Malá Strana, 1257). Na rozdíl od Malé Strany se však osídlení na hradčanském vršku vyvíjelo bez jakéhokoli pevného řádu. Až ve století čtrnáctém (kolem roku 1320) byly Hradčany nejvyšším pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé proměněny v poddanské město. Praha se tedy stala trojměstím a čekala pouze na člena čtvrtého a posledního, Nové Město, které v roce 1348 založil Karel IV. Hradčany byly městem nejméně významným a nejvíce závislým na Hradě. V roce 1598 je císař Rudolf II. povýšil na královské město. Tehdy byla postavena i Hradčanská radnice. Za Josefa II. (roku 1784) se staly součástí sjednoceného Královského hlavního města Prahy.
Rozměry včetně rámu cca 73 cm x 43 cm, rám je úzký, místy má otluky. Kvaš nebo tempera na papíře či kartonu. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován přibližně v letech 1940-90.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Jaroslav Rubeš
se narodil 5.5.1937
Od mládí tvořil a maloval a měl mimořádné nadání ke kresbě a malbě. Toto nadání doplnil studiem u předních českých malířů jakými byli Cyril Chramosta a Jan Bohdan Melichar.
Převažující techniku, kterou bravurně užíval při svém uměleckém projevu je barevně kultivovaný akvarel. Neobyčejnou jistotu volného malířského přednesu předváděl i v olejomalbě. Jeho staropražské, krajinářské motivy a květinová zátiší prováděná reliéfně nanášenými pastózními barvami působí na pozorovatele svou naléhavostí, jasným kompozičním rozvrhem i srozumitelnou výtvarnou myšlenkou. Všechna díla jsou tvořena v jednotném stylu a přímo odpovídají naturelu autora. Díla jsou silně emocionální, ale užíváním převážně komplementárních barev při vyvážené kombinaci barevných vztahů jsou i harmonická.
