Obraz - Kamenný most. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř Richard Kaňák. S ohledem na působení malíře Kaňáka na Prostějovsku se může jednat o kamenný most v Dobromilicích či o most v obci Dlouhá Loučka.
Rozměry včetně rámu cca 44 cm x 32 cm. Rám je zdobený, místy má otluky. Kombinovaná technika - zřejmě kresba kolorovaná kvaš akvarelem na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován v roce 1934.
Bude perfektní dekorací každého prostoru.
Richard Kaňák
* 2. 1. 1883, Prostějov
† 8. 1. 1936, Prostějov
malíř, kreslíř
V obecné chlapecké škole v Palackého ulici byl nejlepším kreslířem ve třídě a jeho výkresy byly dávány za vzor celé škole. V letech 1894–1897 studoval na nižší reálce v Prostějově, kde ho významně ovlivnil profesor kreslení Tomáš Štětka. Podle rozhodnutí otce se měl učit krejčím, ale matka prosadila obor, který mu byl blízký po výtvarné stránce – typografii. Typografem se učil v prostějovské tiskárně Jana Kraváka. V letech 1897–1900 zde tiskl, sázel, pomáhal při výrobě kaučukových razítek a také navrhoval diplomy. Po vyučení pracoval v tiskárnách v Prostějově, Kroměříži, Boskovicích a Uherském Hradišti. Po vypuknutí 1. světové války narukoval do Krakova, kde pracoval v oddělení pro válečné hroby a pomníky a spolupracoval s malíři Oldřichem Lasákem a Adolfem Kašparem.
Jeho tvorbu charakterizuje pevná kresba v měkkém koloritu. Zpočátku své výtvarné činnosti maloval květiny. Záliba v přírodě je společně s krajinou typická pro jeho další tvorbu. Často u něj najdeme zákoutí města Prostějova, například hlavní náměstí, Kostelní ulici či pohled na Prostějov z věže kostela sv. Petra a Pavla. Zasněžené vrby nad polozmrzlými potoky, říčky Hloučela a Romže, hanácká krajina pod sněhem se starobylými božími mukami – to jsou další motivy jeho tvorby. Z malířských technik uplatňoval zvláště akvarel, kvaš, kvaš akvarel a kresbu kolorovanou kvaš akvarelem.
Navrhoval také divadelní kulisy a opony a výzdobu pro plesy, šibřinky a koncerty pro prostějovský Sokol a Dělnický dům. Ilustroval také dětské knihy a časopisy. Navrhoval diplomy, plakáty a pro městskou knihovnu zhotovil exlibris.
Stal se členem sdružení výtvarných umělců Hané Reysek. Účastnil se kolektivních výstav v Prostějově, Olomouci a Brně. V roce 1916 vystavoval svoje práce ve Vídni a v roce 1934 na Jubilejní výstavě pořádané Prostějovskou župou sokolskou.
ZDROJ: prostejov.eu - Hana Bartková, kronikářka města
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1936 Portréty a siluety (Díl druhý),
1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall Ostrava.
KAMENNÝ MOST V DOBROMILICÍCH
Kamenný klenutý most přes říčku Brodečku ozdobený historicky cennými sochami sv. Jana Nepomuckého a blah. Jana Sarkandra. Pískovcové sochy pocházejí z doby kolem roku 1700. Klenutý most se dvěma oblouky je chráněnou historickou památkou.
DLOUHÁ LOUČKA
Od poloviny 13. století probíhal na Uničovsku osídlovací proces vedený snahou nalézt ložiska drahých kovů v jesenickém podhůří. Osídlování bylo vedeno ze dvou míst a dvěmi rody. Údolím Oskavy postupoval vstříc Jeseníkům panský rod známý pod jménem Bludovicové. Druhý proud kolonizace jesenického podhůří vycházel z manského statku olomouckého biskupa bruna z Huzové.
V průsečíku těchto osídlovacích procesů byly vytvořeny podmínky pro vznik vesnice. Proto v místě vyústění dlouhého horského údolí Oslavy, které začíná nedaleko pod Rýmařovem a do něhož ústí krátké strmé údolí zpod hradu Sovinec a ze západní strany pak dlouhé údolí Huntavy, vznikla nejpozději ve 2. polovině 13. století velká lánová obec (léno - dědičné užívání od držitele za slib věrnosti). První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1301, jež byla vedena pod názvem Longa Villa a po krátké době roku 1333 se nazývá Luczkou.
Z panství Dlouhá Loučka pocházela stará rodina jejímž nejstarším historicky doloženým členem byl Žibřid z Loučky. Zemské desky v polovině 14. století se zmiňují o loučské faře, jejíž patronát byl rozdělen mezi několik podílníků. Roku 1352 Žibřid zemřel a zanechal po sobě vdovu Sabinu a šest synů: Mikuláše, Dětocha, Oneše, Adama, Jana a Štěpána. Synové kromě majetkového podílu v Loučce, byli vlastníky nebo podílníky v jiných okolních vsích. Páni z Loučky byly stejné krve s rodem pánů ze Sovince vycházejíc ze stejného znaku Hrutoviců. Sovinečtí byli později zváni podle historických skutků rodem moravských sudích.
