Obraz - Zátiší s citrony. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř a grafik Arnošt Paderlík.
Rozměry včetně rámu cca 45 cm x 33 cm. Rám je úzký, místy má otluky. Starší reprodukce na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Bude perfektní dekorací Vašeho prostoru.
Paderlík Arnošt
* 1.12.1919 Nučice (Praha-západ)
+ 1.6.1999 Březová, Vrané nad Vltavou (Praha-západ)
scénograf, malíř, sochař, ilustrátor, grafik, pedagog, typograf, kurátor
Pražskou Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval Arnošt Paderlík v ateliéru F. Kysely v letech 1937-43. Ještě za studia se stal členem skupiny 7 a v říjnu roku 1943 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, roku 1945 do Svazu českých umělců grafiků Hollar. Profesorem Akademie výtvarných umění v Praze byl jmenován roku 1963 (do 1986), o dva roky později jej ocenili na bienále knižního umění v Sao Paulu stříbrnou medailí za ilustrace biblické Šalomounovy Písně písní (1965).
Rané Paderlíkovo dílo silně poznamenala válka, bylo výrazně expresívní, námětově protiválečné (Z doby války, 1943; Válka) nebo unikající k imaginativním představám. Po roce 1945 se soustředil hlavně na zátiší, v němž zjasnil dřívější pochmurné barvy do čistých tónů (Koláček a hrnek, 1947). V první polovině 50. let se intenzívně věnoval ilustraci, od roku 1953 souběžně vytvářel sochy, jejichž tvorba zesílila později (Schoulená, 1958; Torzo, 1970), zvláště po převzetí finančně výhodných monumentálních zakázek (hala nádraží v Poděbradech, velvyslanectví v Athénách, výzdoba hotelu Thermal v Karlových Varech, hotelu Intercontinental a obchodního domu Kotva v Praze).
Po válce se soustředil na simplifikaci výrazových prostředků a tématiku zátiší a figurální tvorby , zejména pod vlivem pařížské školy pionýrů moderní malby Pabla Picassa a a Georga Braque. V jeho tvorbě však rezonovaly i ohlasy české meziválečné tvorby a reflexe poezie a lidového umění. Byl oceňovaným a vyhledávaným ilustrátorem ( Ovidius, Seifertovo přebásnění Písně písní) a brilantním kreslířem ženských Aktů. Ve své tvorbě dokázal propojit dekorativismus s monumentálním cítěním v dílech existencionální povahy, které reprezentovaly českou kulturu na světových výstavách té doby.
Byl i aktivním organizátorem uměleckého života a od roku 1963 působil na Akademii výtvarných umění v Praze,kde vedl až do roku 1985 Ateliér monumentální tvorby. Patřil k nepřehlédnutelným osobnostem této školy a respektovaným pedagogům, který zde vychoval řadu žáků, dnes vynikajících malířů a ilustrátorů, kteří se k jeho odkazu hlásí.
