Obraz - Staroměstský rynk s radnicí (Pragensia). Jedná se o starší reprodukci obrazu od známého malíře Václava Jansy. Signován a datován vpravo dole - viz foto. Název díla uprostřed dole - viz foto.
Staroměstské náměstí
Staroměstské náměstí dříve také Velké náměstí, od 13. století Staré tržiště, od 14. století Rynk či Staroměstský rynk, v 18. století nejčastěji Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí či znovu Velké náměstí, ve druhé polovině 19. století až do roku 1895 už pouze Velké či Veliké náměstí) je náměstí v Praze v centru Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Rozkládá se na ploše více než 9000 m². Prochází tudy královská cesta.
V 11. století se zde nacházelo tržiště s pravidelně se konajícími trhy. K roku 1211 je zde doložen správce, který na tržišti vybíral poplatky. V roce 1338 udělil král Jan Lucemburský Starému Městu povolení na stavbu radnice. Konaly se zde i významné události – došlo tu ke vzpouře po popravě Jana Želivského. Po stavovském povstání bylo 21. června 1621 před radnicí popraveno 27 českých pánů. Tuto událost připomíná 27 bílých křížů v dlažbě na místě exekuce.
V letech 1838–1848 vznikla novogotická přístavba Staroměstské radnice. Koncem 19. století začaly přes náměstí jezdit tramvaje. V roce 1902 se zde manifestovalo za zavedení všeobecného hlasovacího práva; tehdy také – v rámci pražské asanace – byl zbořen Krennův dům uzavírající plochu Staroměstského náměstí před kostelem svatého Mikuláše. V roce 1915 byl na náměstí odhalen Pomník mistra Jana Husa, při příležitosti 500. výročí jeho smrti. 14. října 1918 se zde konala demonstrace za vyhlášení nezávislosti na Rakousku-Uhersku. Po vzniku Československa, 3. listopadu 1918, dav spontánně strhl mariánský sloup z roku 1650.
Část Staroměstské radnice, silně poškozená za Pražského povstání v roce 1945 byla po skončení druhé světové války stržena, čímž se odkryla zadní strana některých domů. V rámci opravy Staroměstské radnice po druhé světové válce bylo označeno místo v dlažbě před radniční věží, kde stálo popravčí jeviště, 27 bílými kříži. Nedaleká pamětní deska na zdi se jmény popravených je z roku 1911.
Rozměry včetně rámu cca 49 cm x 38 cm, rám je zdobený, místy má otluky. Reprodukce na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Samotná reprodukce je přibližně ze 80 let 20. století.
Bude perfektní dekorací Vašeho prostoru.
Jansa Václav
* 21.10.1859 Rovné, Krabčice (Litoměřice)
+ 29.6.1913 Černošice (Praha-západ)
ilustrátor, malíř, pedagog
V Solanech u Lovosic se vyučil na kupce, ale stále se věnoval své zálibě v kreslení a malování. Kvůli studiu pak odjel do Prahy. Byl přijal na akademii výtvarných umění v Praze a z ní později přestoupil na akademii ve Vídni.
Chtěl se věnovat malbě figurální. Časté cesty po Čechách a vnitřní touha po vlastenectví ho však vedly ke krajinářství, v němž nakonec našel svůj hlavní obor. Maloval hlavně jižní Čechy a také Krkonoše. Při velké přestavbě Prahy na koci devatenáctého století se zaměřil na obrazy pražských domů a ulic. Pražské ghetto se tehdy asanovalo, bouraly se domy i celé ulice a stavěly se nové budovy. Mnohé z jím zachycených památek již dnes neexistují.
V roce 1891 namaloval pro hraběte Harracha dioráma Krkonoš. V letech 1894 - 1895 se podílel na malbě diorámatu Mikoláše Alše Bitva pod Hrubou Skálou. Roku 1898 pomáhal Maroldovi vytvářet Bitvu u Lipan (tzv. Maroldovo panoráma). Mezi lety 1895 až 1899 vznikly jeho akvarely staré Prahy. Uskutečnil souborné výstavy v Topičově salonu v Praze. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha sbírkách například - Národní muzeum Praha, Zámek Orlík, Orlík nad Vltavou (Písek), Zámek Třeboň (Jindřichův Hradec), Západočeská galerie v Plzni atd.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1929, Sís Vladimír , Olšanské hřbitovy, Pražská akciová tiskárna, Praha
1940, 1941, 1947, 1949, Květ Jan , Má vlast (Česká krajina v díle našich malířů), Orbis, Praha,
1959, Květ Jan , Má vlast (Česká krajina v našem malířství XIX. a XX. století), Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., Praha,
1982, Potužáková Jana , Plzeň v dílech výtvarných umělců (Zprávy z krajů), Výtvarná kultura, 6,3,1982,8-9 (kulér),
1983, Výtvarní umělci jihovýchodních Čech (Stručný přehled životopisných dat malířů, sochařů a grafiků Jihovýchodních Čech. Rodáků i těch, kteří zde kratší či delší dobu žili nebo zde hledali náměty a inspiraci pro svojí tvorbu.), Východočeská galerie v Pardubicích,
1986, Vlček Tomáš , Praha 1900 (Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890 - 1914), Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha,
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců,
1995, Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M),
2000, Vencl Slavomil , 5/ Tvůrci českého exlibris, České exlibris. Historie a současnost, 2000,
2007, Osobnosti Zásmucka, Zásmuky, Zásmuky (Kolín),
2010, Přehled milionových položek vydražených v roce 2009, Ročenka ART+.
