Obraz - Jizerské hory. Signován vpravo dole - viz foto. Název díla vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř a grafik Vladimír Antušek.
Rozměry včetně rámu cca 58 cm x 46 cm. Rám je zdobený, místy má otluky. Kresba na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl nakreslen přibližně v letech 1940-60.
Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací každého prostoru.
Vladimír Antušek
* 25. 8. 1900, Benešov
† 28. 10. 1968, Benešov
mozaikář, grafik, malíř, pedagog
Vladimír Antušek vystudoval reálné gymnázium a pokračoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole pod vedením prof. Vratislava Hugo Brunnera. Ještě za studií se stal členem umělecké skupiny Devětsil. Podnikl studijní cesty do Řecka, Jugoslávie, Itálie, Německa. Kromě malby a grafiky se věnoval též ilustraci, kde získal Cenu Melantricha. Sestavoval rovněž mozaiky dle kartonů F. Kysely a J. Preislera. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG v Praze.
Z Antuškových monumentálních prací se zřejmě hned ta první zachovala dodnes. Je jí výzdoba hrobky rodiny Sochorových na hřbitově ve Dvoře Králové, na níž spolupracoval s mozaikářem Josefem Novákem podle návrhů profesora Františka Kysely. Jen o něco málo později se oba spolupracovníci podíleli na výzdobě muzea v Hradci Králové podle kartonů Jana Preislera. V roce 1930 Antušek spolupracoval na mozaikové výzdobě v katedrále sv. Víta na Hradčanech. Pracoval také na mozaice ve vestibulu Staroměstské radnice v Praze provedené podle fresek Mikoláše Alše. Z výčtu zakázek známých z literatury je zřejmé, že Antušek musel být činný v mozaikářské dílně Jana Tumpacha, případně s ní velmi těsně spolupracoval. Podílel se též na výzdobě československého historického pavilonu pro světovou výstavu v Americe v roce 1938 a současně pracoval i na mozaice ve dvoraně zemské banky v Praze a na mozaikách pro Vatikán a Itálii.
V poválečné době začal pracovat jako výtvarník Ministerstva informací, odkud v roce 1959 odešel do penze. Ve volném čase se věnoval výuce kresby, malby a linorytu ve výtvarných kroužcích. Výsledkem jeho snažení byla i jedna monumentální kompozice, kterou jeho žáci v roce 1967 vyzdobili exteriér obřadní síně v Benešově. Tato převážně kamenná mozaika se smutečním motivem dvou truchlících žen se nachází jen nedaleko od Antuškovy další realizace – výzdoby rodinného hrobu. Na náhrobku autor zformoval plasticky utvářený Veraikon pojednaný celoplošně v kamenné mozaice. Inspiraci pro náhrobek mohl autor najít už v zakázce na královédvorském hřbitově. Zde se zachoval kamenný náhrobek rodiny Hanelovy s kamennou mozaikou s obdobně pojednaným Veraikonem, který měl být vytvořen podle návrhu Aloise Wachsmana.
Členem woodcrafterského kmene Synové Luny od roku 1922, v roce 1926 byl členem skupiny levicových woodcrafterů, kteří se odtrhli od LLM a spolu s Prokopem Koudelou založili ISAW. Roku 1928 vydal ISAW jeho soubor dřevorytů a pohlednic věnovaný zemřelému Prokopu Koudelovi. Kmen se později přejmenoval na Záře a nakonec na Antares.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1970 Kdy zemřeli...? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1967 - 1970, 1935 - 1936 a dodatek do ´Kdy zemřeli 1937 - 1966´), Národní knihovna ČR Praha,
1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město),
1998 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 (I. A – Č), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město).
