Obraz - Praha Chrám sv. Víta (Pragensia). Starší reprodukce obrazu od malíře Antonína Slavíčka. Signován vlevo dole - viz foto.
Katedrála svatého Víta
Katedrála svatého Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů.
Jako umělecké dílo nemá chrám svatého Víta v Čechách mnoho konkurentů. Jeho stavební dějiny jsou zkratkou dějin výtvarného umění v Čechách od 10. do 20. století, jeho hmota i prostor s celým uměleckým obsahem je mnohotvárný organismus, který postupně přijímal na sebe stopy zralého kulturního úsilí jednotlivých dob a vršil je po tisíciletí na témž místě ve vrstvách vertikálních i horizontálních. Budova katedrály vždy tvořila dominantu Pražského hradu i města od jejich začátků až do dneška.
Na místě dnešní katedrály nechal postavit již v 10. století sv. Václav původní rotundu sv. Víta, nahrazenou pak v 11. století románskou bazilikou – zbytky těchto staveb lze spatřit v podzemí gotické katedrály. I v dnešním jednadvacátém století budí úžas svou impozantní mohutností a vznosností z dálky, z blízka i zevnitř. V této gotické podobě ji založil Karel IV. v r. 1344; v l. 1562 byla dokončena Velká věž opatřená renesanční hlavicí, na přelomu 19. a 20. století pak byla v původním gotickém slohu přistavěna západní loď chrámu s dvěma věžemi.
Rozměry včetně rámu cca 62 cm x 56 cm, rám je mohutný, zdobený, místy má otluky - viz foto. Reprodukce na papíře či kartonu. Celkový stav - viz foto.
Reprodukce je přibližně z let 1950-70.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Slavíček Antonín
* 16.5.1870 Praha
+ 1.2.1910 Praha
malíř
Antonín Slavíček (16. května 1870, Praha – 1. února 1910, Praha) byl velký český malíř, vrcholný představitel českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, jež vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdějších letech se setkal s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu. Po kratším pobytu v Mnichově vstoupil roku 1887 na pražskou Akademii do školy J. Mařáka. Stal se uznávanou vůdčí osobností umělců generace devadesátých let (v letech 1894–1900 vedl po Mařákovi jeho školu) a osobitým představitelem českého impresionismu. Slavíček vyšel z náladového realismu Mařákovy školy a také z podnětu díla A. Chittussiho. K určitému stupni vývoje v malbě dospěl v roce 1898, kdy začal tvořit technikou barevné skvrny, která vyvolává dojem pohybu a víření. Od této techniky se však odklonil už v roce 1902. Na jaře roku 1907 odcestoval do Norimberku, Štrasburku, Paříže a Bretaně a přes Brusel se vrátil zpět do Čech, zde také vytvořil většinu svých děl.
zdroj : rodon.cz / životopisy - umělců
