Hrad Strečno - známá zřícenina hradu v Malé Fatře odrážející se v poklidných vodách Váhu. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Autorem je Michal Dlabač (Mike).
Obraz na plátně, napnutém na tenké lepenkové desce. Moderní provedení bez rámu. Díky zpevňujícímu rámku na zadní straně je obraz ihned k zavěšení. Malba i po okrajích plátna, finální lak. Technika - kvaš (olejová tempera). Celkový stav - viz foto.
Celkové rozměry 50 cm x 40 cm.
Obraz byl namalován v roce 2023.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Michal Dlabač
narozen 30.9.1990 Brno
Michal Dlabač bydlí v Jablunkově, malebném městě v srdci hor, na samotném východě naší republiky. Okolní Beskydy i zachovalý vesnický ráz podhůří ho vždy inspirovaly, a proto se toulky krajinou, její romantika a záliba v četbě, staly námětem a impulsem jeho děl. Odjakživa rád tvořil, hledal nové techniky malby a kresby, měl i krátkou etapu studia kresby a ilustrace na střední umělecké škole v Ostravě a měl rovněž štěstí na nadané přátele s letitými zkušenostmi v oboru. Pohledem na umění se řadí spíše k malířům staré doby, pro které bylo malířství krásným řemeslem.
Hrad Strečno
První doložené osídlení hradní skály je ještě o mnoho starší - archeolgické nálezy odtud pochází už z mladší doby kamenné (púchovská kultura). Hrad existuje od přelomu 13. a 14. století, první písemná zmínka pochází z roku 1321, výslovně se písemně uvádí v roce 1384 jako Strechyn. Chránil mýtnou silnici okolo Váhu.
Hrad Strečno po svém založení byl sídlem feudálního panství "pána Horních Uher", Matúše Čáka Trenčianského, o němž se mluvilo také jako o "pánovi Váhu a Tater". Od 15. století byl hrad majetkem uherských králů (resp. v držení královen Barbory a Alžběty). Po rodu Pongrácovců z Liptovského Mikuláše, kteří vlastnili Strečno v letech 1444-1469, se zde majitelé rychle střídají. Mezi vlastníky náležel Ján Korvín, Ján Zápolský, Derssewffyové či Vesselényiové a Löwenburgové, hrad byl postupně rozšířen a renesančně přestavěn.
Na konci 17. století poskytl ochranu povstaleckým Thökölyho vojákům. Proto jej císař Leopold I. nechal pobořit svým vojskem (bylo narušeno vnější opevnění a částečně i budovy). Od té doby hrad pouze chátral.
Počátkem 20. století bylo nutno hradní zdi zakonzervovat (zdi se začaly sesypávat v důsledku odstřelů při prorážení železničního tunelu ze Žiliny do Vrútok). Počátkem 90. let 20. století byla zahájena generální oprava, která místy hodně setřela historický ráz zříceniny. Od roku 1995 jsou však díky této rekonstrukci exteriéry i interiéry hradu zpřístupněny veřejnosti.
