Originální barevná signovaná litografie - Praha večer na Staroměstském náměstí (Pragensia). Signovaná a datovaná uprostřed dole - viz foto. Autorem je malíř a grafik Jiří Bouda.
Staroměstské náměstí
Staroměstské náměstí dříve také Velké náměstí, od 13. století Staré tržiště, od 14. století Rynk či Staroměstský rynk, v 18. století nejčastěji Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí či znovu Velké náměstí, ve druhé polovině 19. století až do roku 1895 už pouze Velké či Veliké náměstí) je náměstí v Praze v centru Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Rozkládá se na ploše více než 9000 m². Prochází tudy královská cesta.
V 11. století se zde nacházelo tržiště s pravidelně se konajícími trhy. K roku 1211 je zde doložen správce, který na tržišti vybíral poplatky. V roce 1338 udělil král Jan Lucemburský Starému Městu povolení na stavbu radnice. Konaly se zde i významné události – došlo tu ke vzpouře po popravě Jana Želivského. Po stavovském povstání bylo 21. června 1621 před radnicí popraveno 27 českých pánů. Tuto událost připomíná 27 bílých křížů v dlažbě na místě exekuce.
V letech 1838–1848 vznikla novogotická přístavba Staroměstské radnice. Koncem 19. století začaly přes náměstí jezdit tramvaje. V roce 1902 se zde manifestovalo za zavedení všeobecného hlasovacího práva; tehdy také – v rámci pražské asanace – byl zbořen Krennův dům uzavírající plochu Staroměstského náměstí před kostelem svatého Mikuláše. V roce 1915 byl na náměstí odhalen Pomník mistra Jana Husa, při příležitosti 500. výročí jeho smrti. 14. října 1918 se zde konala demonstrace za vyhlášení nezávislosti na Rakousku-Uhersku. Po vzniku Československa, 3. listopadu 1918, dav spontánně strhl mariánský sloup z roku 1650.
Část Staroměstské radnice, silně poškozená za Pražského povstání v roce 1945 byla po skončení druhé světové války stržena, čímž se odkryla zadní strana některých domů. V rámci opravy Staroměstské radnice po druhé světové válce bylo označeno místo v dlažbě před radniční věží, kde stálo popravčí jeviště, 27 bílými kříži. Nedaleká pamětní deska na zdi se jmény popravených je z roku 1911.
Rozměry včetně rámu cca 21 cm x 16 cm, obraz je adjustová do nového rámu. Barevná litografie na papíře. Celkový stav - viz foto.
Obraz je z roku 1989.
Jedná se o dílo vyhledávaného a ceněného malíře, tedy o dobrou investici, originalitu díla plně zaručuji vrácením peněz. Bude perlou ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací každého prostoru.
Bouda Jiří
* 5.5.1934 Praha
+ 23.8.2015
malíř, grafik, iluminátor, ilustrátor
Členem skupin - Litografičanka (divadlo grafiků), Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Český fond výtvarných umění (ČFVU). Absolvoval desítky výstav po celé české republice, ale i v zahraničí například Itálie, Rakousko, Německo, Francie, Jugoslávie, Belgie, Japonsko atd. Získal řadu ocenění například - 1968 Zlatno pero Beograda, Čestné uznání, 1987 Nejlepší kreslený kalendář roku, cena, 1992 VII.Trienále ex libris, cena, Chrudim.
Dílo: Technika a hromadná doprava, zejména železniční, se staly hlavním námětem jeho obrazů, ilustrací, grafik a exlibris. Svým cyklem šesti panoramatických pohledů na dnes již zaniklé nádraží Praha-Těšnov zdokumentoval podobu této novorenesanční stavby pro příští generace. Na svých obrazech a kresbách zachytil také mnoho vedut českých i moravských měst. Další uměleckou oblastí jeho díla je tvorba poštovních známek a barevných litografií z cest po českých zemích i v zahraniční (Francie, Itálie a další). Připravil také řadu katalogů svých početných výstav.
Jiří Bouda se narodil do umělecké rodiny malíře a ilustrátora Cyrila Boudy a již od mládí projevoval talent ke kreslení. Jiří Bouda vystudoval Státní grafickou školu, kde na počátku jeho vlastní umělecké tvorby stáli profesoři Svatopluk Klír, Antonín Pospíšil, Petr Dillinger a Karel Müller a poté po jejím ukončení byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, do ateliéru prof. Karla Svolinského. Již tehdy se začalo projevovat jeho zaujetí pro technická témata, což prokázala i závěrečná práce při ukončení studia v roce 1959, kterou byl kalendář s pražskými motivy, kde však převládalo téma dopravy. Po ukončení školy, pro svoji zálibu v dopravě, zejména železniční, nastoupil na místo signalisty na stavědle nádraží v Praze – Bubenči. Po odchodu na vojnu byl přijat do Armádního výtvarného studia a díky tomu se mohl dále věnovat výtvarné práci.
Po návratu z vojny mu byla nabídnuta práce na restaurování velmi poničeného papírového Langweilova modelu Prahy v městském muzeu (Muzeum hlavního města Prahy). Této náročné práce se zhostil spolu se svou ženou Janou, též výtvarnicí, se kterou společně studovali a v roce 1962 se vzali. Práce na záchraně modelu trvaly šest let. Přitom jim velmi pomohlo důkladné studium díla českého malíře a kreslíře Vincence Morstadta, zejména jeho vedut. S jejich pomocí se podařilo při rekonstrukci zachovat původní podobu zničených částí modelu.
Od roku 1968 se stal předsedou skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie. Významným způsobem se podílel na spolupráci s technickými muzei v Praze, Brně i dalších městech při přípravě rozsáhlých výstav o dopravě. Jiří Bouda byl dlouholetým členem SČUG Hollar a patřil k předním českých grafikům. Žil a tvořil v Praze.
Pro obdivovatele tvorby Jiřího Boudy nakladatelství Cykloknihy vydalo v roce 2014 jeho ilustrované vzpomínky v podobě bohatě výtvarně vybavené publikace Poutnický deník. Kniha dokonce získala v roce 2014 zvláštní ocenění Asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu CTPRESS.
ZDROJ: prvnizpravy.cz
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1984, Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění,
1993, Grafika (Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let / Pictorial Encyclopaedia of the Eighties),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců,
1997, Machalický Jiří , Česká grafika XX. století ve Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha,
1998, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1997 (I. A - Č),
2005, Kdo je kdo (Osobnosti české současnosti),
2005, Dočekal Jan , Recenze texty rozhovory 1995 - 2004 (1. část), Amaprint Kerndl, s.r.o., Třebíč,
2008, Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE, Spolek sběratelů a přátel exlibris, Praha,
2012, Vencl Slavomil , České grafické novoročenky / Czech New Year print (Minulost a současnost), Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov.
