Obraz květin - Luční kvítí. Signován vlevo dole - viz foto. Autorem je vyhledávaný malíř Charles Mayer. Tento malíř dokáže na svých obrazech úžasně zachytit krásu okamžiku. Zezadu obrazu je autorovo razítko - viz foto.
Rozměry včetně rámu cca 34 cm x 28 cm, rám je mohutný, zdobený, místy má otluky. Křídový pastel na papíře. Papír má v horní části trhlinku - viz foto. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl nakreslen přibližně v 50tých letech 20.století.
Jedná se o kvalitní dílo vyhledávaného malíře, tedy o výbornou investici.
Za originalitu díla plně ručím vrácením peněz. Bude perlou ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací a dominantou každého prostoru.
CHARLES MAYER
* 23.8.1897 Trutnov
+ 7.1.1973 Řím
Charles Mayer se narodil 23. srpna 1897 v Trutnově v domě čp. 37, který stával v dnešní ulici Na Struze. V rodném listu bychom však našli, že se jmenoval Karl Franz Mayer. Jeho celoživotní láska k Francii ale způsobila, že se v dospělém věku podepisoval jako Charles Mayer, a takto většinou signoval i své obrazy.
Jeho otcem byl pojišťovací inspektor August Mayer (1853–1935) a matkou Marie Mayerová, rozená Köhlerová (1868–1947). Vyrůstal spolu se sedmi sourozenci v kulturním prostředí obklopen hudbou, kterou měli jeho rodiče velmi rádi a vedli k ní i své děti. Jejich rodinná hudební vystoupení, kdy otec hrál na klavír, zatímco děti s matkou zpívaly, se těšila velké oblibě sousedů.
V mládí pobýval ve Vysokém Veselí na Novobydžovsku, aby se jako Němec naučil českému jazyku. V letech 1907–9 studoval na německém reálném gymnáziu v Trutnově a v letech 1910–12 na německé odborné tkalcovské škole v Rokytnici nad Jizerou. V letech 1913–15 pobýval u hudby kapelníka Dvořáka ve městě Sibiu v Sedmihradsku.
Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády. Válku ve zdraví přežil a v roce 1919 odjel do Benátek, kde se živil jako pianista a malíř. Později pobýval ve Florencii a věnoval se tam akademickému studiu. V roce 1923 se přestěhoval do Monte Carla. Ještě v témže roce ovšem odplul do Alžírska. V rámci cesty po Africe navštívil egyptská přístavní města Port Said a Alexandrii, byl i v Káhiře a jemenském Adenu. Zpátky do Evropy se vracel přes Gibraltar, Biskajský záliv a Anglii do Holandska. Odsud chtěl odjet do Chile, ale obdržel vzkaz, aby navštívil rodiče. Po krátké návštěvě Trutnova na sklonku října 1923 odcestoval do Francie, kde žil v lázeňském městě Biarritz na jihozápadě země u hranic se Španělskem. Někdy po červnu 1926 se přestěhoval do Cannes. Živil se tam malováním, designem propagačních tiskovin a pracoval i na výtvarném řešení projektovaných lázeňských budov.
V Cannes se seznámil s Antonií Martorellovou (1909–1996), která pocházela z Mallorky a do francouzského letoviska odjela k sestře za lepším životem. Dne 24. listopadu 1932 spolu v Cannes uzavřeli sňatek. V roce 1937 se Charles Mayer vrátil s manželkou do Československa. Co ho k tomuto kroku vedlo, nevíme. Jisté je, že se usadil v České Lípě a pracoval u tamní pobočky trutnovské potravinářské firmy Roggkaffol. Antonie Mayerová se však v České Lípě zamilovala do ženatého německého důstojníka wehrmachtu Manfreda, za kterým se posléze odstěhovala do Berlína. Zamilovanému páru se narodily dcery Aida (1940–2013) a Carmen (1944).
V roce 1938 či 1939 se odstěhoval z České Lípy do Berlína také Charles Mayer. Později uváděl: „Politické poměry mi nedovolovaly, abych déle zůstal v České Lípě, chtěl-li jsem se vyhnout vojně, nasazení a kontrole." V Berlíně se živil malováním obrazů, aniž by byl členem některé z německých výtvarných společností. Na úřadech se prokazoval starým československým pasem a prohlašoval, že je Francouz, čímž se mu podařilo vyhnout narukování do wehrmachtu. Antonii a Manfreda pravidelně na¬vštěvoval. Dokonce měl Manfredově těžce nemocné matce slíbit, že se rozvede, aby se její syn mohl s Antonií oženit.
V srpnu 1942 se Charles Mayer vrátil do Trutnova. Spolu s ním přijela i Antonie s dcerou Aidou. Snad proto, že německé hlavní město začalo být stále častěji cílem náletů spojeneckých letadel. Slib daný Manfredově matce Charles Mayer dodržel a roku 1944 se skutečně s manželkou rozvedli. Antonie, která se za Manfreda nakonec nikdy neprovdala, dál žila v Trutnově.
Po příchodu do Trutnova pracoval Charles Mayer pro firmu Hoffmann, která se zřejmě zabývala rámováním obrazů, a dle svých slov žil v okolních vesnicích a horách: „Neuposlechl jsem žádného vyzvání o totálním nasazení a živil jsem se jenom svým štětcem. Pro své chování jsem po dobu okupace trpěl pod nacistickým režimem, neboť jsem se nebál prohlašovat, že tento režim neschvaluji a že padne."
V letech 1943–44 měl ateliér v malé obci Proruby, ležící několik kilometrů jihovýchodně od Trutnova. Za ateliér i skromný příbytek mu posloužila stará myslivna čp. 70. Nadále však bydlel v Trutnově a do Prorub přijížděl vždy na pár týdnů. Zdeněk Balcar, který tehdy bydlel v sousedství hájovny, se s malířem dobře znal. Po sedmdesáti letech vzpomíná: „Charles Mayer neodebíral tisk, neposlouchal rádio, světové dění ho nezajímalo, byl to antimilitarista. Byl spíš Francouz než Němec. Nenáviděl fašismus, byl mírumilovný, srdečný člověk, který dovedl odpouštět. Ateliér v Prorubech měl proto, že tam byl klid. Neměl rád rušno. Byl uzavřený, nerad mluvil o svých životních obdobích. U nás na statku měl zdroj másla, vajíček, často k nám chodil na obědy. Mluvil s námi česky, ne dokonale, ale hovorově. Z Prorub se dopravoval do Trutnova tak, že pěšky chodil do Nesyté či Hajnice na autobus. Byl to bohém – ve sněhu šel na autobus v polobotkách."
Po příchodu do Trutnova žil Charles Mayer se svou rodinou zprvu v domě čp. 230 v dnešní České ulici. Poté bydleli v ulici Pod Sadem v domě čp. 149, který vlastnil jeho bratr Wilhelm Mayer. Odtud se v prosinci 1943 přestěhovali do domu čp. 153 na nynějším Úpském nábřeží, v němž malíř bydlel až do své emigrace v roce 1963. Poté zde žila jeho žena a dcera Aida.Po druhé světové válce skončil Charles Mayer z neznámých důvodů ve vazbě v Jaroměři, odkud byl ovšem záhy propuštěn. Manfred prožil konec války v zajetí v Jugoslávii, odkud psal Antonii ještě v roce 1946. Poté se již neozval a je velmi pravděpodobné, že v zajetí zemřel. Celé Mayerovo příbuzenstvo (matka i sourozenci se svými rodinami) bylo tehdy odsunuto do Německa.
Charles se ujal Antonie a jejích dětí a společně vyšli vstříc nejisté budoucnosti v Československu. Po roce 1945 se mu totiž podařilo získat československé občanství, o které vytrvale usiloval. Argumentoval tím, že se nikdy necítil jako Němec. Ve Francii se hlásil jako Čech a v Berlíně jako Francouz. Československé úřady zjistily, že nebyl členem žádné nacistické organizace a jeho chování k zájmům českého národa bylo loajální a přátelské. Vypátraly také, že se nezapojil do protinacistického odboje a že během války žil v ústraní, věnoval se pouze malířství a o politický život se nezajímal.
Období po roce 1948 nepatřilo v jeho životě k těm nejlepším. Získal sice československé občanství, ovšem vynořily se existenční problémy. V těžkých 50. letech se protlouká, jak se dá, aby uživil rodinu. Své obrázky nabízí denně po trutnovských ulicích, v místních podnicích i hostincích. Tíživou finanční situaci se snažil vylepšit, bez výraznějšího úspěchu, také sázením Sportky. Po určitou dobu byl tehdy zřejmě zaměstnán jako rámař u Komunálních služeb města Trutnova.
Aby uživil svou rodinu, pojal tehdy malování obrazů jako komerční záležitost. Pamětníci vzpomínají, jak měl na dvoře rozestavěno hned několik stojanů s obrazy, které souběžně maloval. Jeho častým námětem byly velmi žádané krajinomalby s motivem Sněžky od Obřího dolu, Francouzské riviéry či květinová zátiší. Inspiraci pro obrazy s motivy z Krkonoš získával při pobytech v Peci pod Sněžkou v 50. letech. Pracoval technikou oleje. Mayerova plátna dodnes zdobí nejednu domácnost v Trutnově i širokém okolí. O sobotách totiž jezdil nabízet své obrázky i do vnitrozemí, a to především na Novopacko, Jičínsko a Turnovsko.
Ateliér měl ve 40. a 50. letech v domě čp. 149 v ulici Pod Sadem. Paní Hana Mašínová, která po válce v této ulici bydlela, vzpomíná na malíře takto: „Charles – jinak jsme mu neříkali – měl od roku 1945 ateliér v naší ulici, přes jeden dům, kde stále bydlím. Občas jsme ho s kamarády zlobili a ťukali na přízemní okno, abychom ho rušili a vyprovokovali k tomu, aby vyšel ven. Byl totiž neobvykle jiný, bohémsky roztržitější, typický s rádiovkou na hlavě, a i když na nás jednou vylil vodu z okna, abychom už dali pokoj, nikdy nebyl zlý. Občas k nám přišel. Byl spíše plachý, ale se svým rejstříkem slov byl zábavný. Vyjadřoval se směsicí jazyků od češtiny přes němčinu a francouzštinu, snad i italštinu – to jsem tenkrát nevnímala, ale nám dětem se to líbilo."
I v tomto nelehkém životním období neztratil kontakt se vzdálenou Francií. V letech 1951 a 1952 se jeho obrazy objevily na výstavě Sdružení krásných umění v Cannes (Association des Beaux Arts de Cannes), jehož byl od 30. let členem. Navíc v rodném Trutnově byla v roce 1955 jeho tvorba zastoupena na výstavě trutnovských výtvarníků v místním muzeu. Kromě malování tehdy dělaly Charlesi Mayerovi radost zejména dospívající dcery Aida a Carmen, které měly podobně jako on kladný vztah k umění.
V roce 1963 dostal povolení vycestovat na dva týdny do Spolkové republiky Německo, kde plánoval navštívit své sourozence. Dlouho očekávané cesty do západní Evropy využil k emigraci. U příbuzných v Německu pobyl pouze několik měsíců. Závěr života prožil v Římě, kde řádně vystudoval malířskou školu. U svého mecenáše Ennia bydlel ve velmi skromných podmínkách v pokojíku pro služebnou v objektu, který hlídal a uklízel. Restauroval tam také obrazy. Úřady v Československu tehdy zásoboval četnými kuriózními vynálezy, o kterých se domníval, že mu přinesou úspěch a bohatství. Nestalo se tak.
V roce 1969 se v Římě setkal s milovanou dcerou Carmen a jejím manželem Petrem Kostkou. Na návštěvu za ním přijela na sklonku 60. let také Antonie Mayerová. Do vlasti se Charles Mayer již nepodíval, i když se toužil vrátit. Na korespondenčních lístcích, které zasílal dceři Carmen i známým v Trutnově, psal, že se brzy vrátí domů. Prakticky denně chodil v této záležitosti na československé velvyslanectví, ale návrat mu československé úřady již neumožnily. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 7. ledna 1973 ve věku nedožitých 76 let v Římě v nemocnici San Camillo. Pohřben byl o tři dny později na římském hřbitově Vio Flaminio. Dnes již jeho hrob neexistuje.
V roce 1974 opustila Československo i Antonie Mayerová, když se legálně vystěhovala na Ibizu, kde si otevřela malý penzion. V roce 1991 se vrátila a zemřela 29. února 1996 v Praze.
Za svého života Charles Mayer v Trutnově prakticky nevystavoval. Tento dluh splácí výstava Muzea Podkrkonoší v Trutnově. Vernisáže konané v rámci muzejní noci 20. června 2013 se zúčastnila i malířova dcera Carmen Mayerová s manželem Petrem Kostkou. Výstava Charles Mayer – zapomenutý malíř Trutnovska potrvá do 22. září 2013.
autoři: Ondřej Vašata, Vlastimil Málek.
ZDROJ: Časopis Krkonoše - Jizerské hory, článek Charles Mayer zapomenutý malíř Trutnovska.
