Obraz - Vnitřek lesa. Reprodukce od známého malíře Juliuse Mařáka. Signován vlevo dole - viz foto.
Rozměry včetně rámu cca 68 cm x 53 cm, rám je zdobený, místy má otluky. Reprodukce na kartonu. Celkový stav - viz foto.
Reprodukce je odhadem ze 70tých let 20. století.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Mařák Julius Edvard
* 29.3.1832 Litomyšl (Svitavy)
+ 8.10.1899 Praha
pedagog, grafik, malíř, kreslíř
V letech 1852–53 studoval na pražské akademii u profesora M. Haushofera, poté v letech 1853–55 v Mnichově u profesora L. Rottmanna. Od roku 1858 bydlel ve Vídni, po roce 1887 se přestěhoval do Prahy, neboť mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby. Jeho žáky byli mj. Ota Bubeníček, Alois Kalvoda, František Kaván, Otakar Lebeda, Jaroslav Panuška, Antonín Slavíček a řada dalších. Se svými žáky podnikal časté studijní cesty, při nichž malovali společně v plenéru.
Mařák se celý život věnoval krajinomalbě. Je také jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě Národního divadla v Praze, kam namaloval slavná místa českých dějin (Říp, Blaník, Vyšehrad atp.). Jeho krajinomalby zdobí i schodiště Národního muzea v Praze.
Stylově se jeho dílo postupně posouvá od patetického romantismu k realistickému plenéru. Mařák vytvořil stovky kresebných studíí v plenéru. Jeho častým námětem byl intimní lesní interiér, který zachycoval romantickým, snivým způsobem. Mařákova barevnost se pohybuje především na škále zemitých hnědí, okrů a zelení, to vše plnoplasticky promodelované světlem a stínem. V pozdějších pracích se projevuje rozvolňování malířského rukopisu, které v mnohém předznamenává impresionistickou tvorbu jeho žáků.
Kresba mu však byla nejen přípravou k malbě, ale také finálním výtvarným projevem. Velké proslusosti dosáhl při práci s uhlem. Už v roce 1868 vytvořil pro pařížské a mnichovské nakladatelství Goupil & Kaeser uhlem kreslené cykly Čtyři roční období a Čtyři denní doby, které se po převodu kreseb grafikem E. Willmannem do podoby rytin staly ve své době evropsky proslulé. Podobný úspěch přinesl i cyklus Lesních samot, opět kreslený uhlem a Willmannem převedený do podoby ocelorytu. Z grafických technik ovládal Mařák techniku leptu. Na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století vytvořil cyklus asi třiceti leptů intenzivně využívajících možnosti šerosvitného účinku, který tato technika nabízí. Mařákovy kresby a grafiky ještě silněji než jeho malby přesně a důsledně zachycují detaily krajiny a lesní vegetace.
