Obraz - Martinigue. Autorem je akademický malíř Jaroslav Klát. Signován vpravo dole - viz foto. Zezadu obrazu na rámu je jméno autora, název díla a rok - viz foto.
Martinik - Fort de France
Martinik bývá označován za jeden z nejkrásnějších ostrovů Karibiku. Tento francouzský zámořský department je geografickou součástí Francouzských Antil, které spadají pod souostroví Malé Antily. Zcela unikátní mix kreolské a francouzské kultury dává Martiniku jedinečný charakter. Ostrov s bujnou vegetací na úrodných sopečných půdách okolo dominantní sopky Mont Pelée (1397 m) okouzluje deštnými pralesy, plantážemi i krásnými zahradami. Mezi nimi vyčnívá unikátní botanická zahrada Balata s více jak 3000 druhy tropických rostlin. Ne nadarmo se tak Martiniku přezdívá „ostrov květin".
Stejně jako tomu bylo u mnoha dalších ostrovů v Karibiku, i Martinik jako první navštívil Kryštof Kolumbus v roce 1502 během své čtvrté plavby do Nového světa. Ostrov ale ještě dlouhou dobu zůstal mimo zájem koloniálních mocností. První francouzští osadníci zde přistáli v r. 1635, tedy v době, kdy byl ostrov stále vlastnictvím původních obyvatel – Karibů. Po více jak 25 letech krvavých konfliktů nakonec ostrov ovládli a rozhodli se jej pokrýt poli s cukrovou třtinou. Na těch pracovali jako otroci právě Karibové nebo dovezení černoši z Afriky. V r. 1762 dobyla ostrov Anglie, o rok později jej ale společně s Guadeloupe navrátila Francii, výměnou za Dominiku, Grenadu, Sv. Vincent, Tobago a několik území v Senegalu a Severní Americe. Než bylo v roce 1848 zrušeno otroctví, byla situace na Martiniku poměrně stabilní, přestože zde došlo k několika vzpourám a povstáním otroků. Trh s cukrem však po roce 1848 začal upadat, stejně tak jako bohatství celého ostrova. Nejčerněji se však do historie Martiniku zapsal rok 1902. Dne 8. května totiž vybuchla sopka Mont Pelée, která zničila celé hlavní město St. Pierre a zabila na 30 tisíc jeho obyvatel. Město se již nikdy nepodařilo obnovit do jeho původní podoby a také život se do něj vracel jen velmi pomalu. Hlavní město bylo poté přesunuto do Fort de France.
Rozměry včetně rámu cca 59 cm x 43 cm. Rám je dřevěný, místy má otluky - viz foto. Olej či akryl na plátně. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován v roce 1998.
Jedná se o vyhledávaného a ceněného malíře, tedy o výbornou investici, originalitu díla plně zaručuji vrácením peněz. Bude perlou ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací každého prostoru.
Na dokument o akademickém malíři Jaroslavu Klátovi se můžete podívat zde...
Jaroslav Klát
* 27.4.1962 v Karlových Varech
akademický malíř
Studium: 1978-79 soukromým žákem akademického malíře Miloše Maliny (asistenta Emila Filly), 1980-87 studia na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. J. Smetana, prof. V. Pospíšil), 1986-87 stipendijní pobyt v Paříži, Ecole Nationale des Beaux-Arts, (prof. A. Sequil, prof. P. Alechinsky) Université de Paris I. – Sorbonne, dějiny moderního umění (prof. F. Roche), 1987-93 první cesta na Antily (Martinique) – výrazně ovlivnila další tvorbu v období 1987-93, četné pobyty v zahraničí, především opětovná cesta na Antily (St.-Martin), pobyt v USA a v severní Africe, měly velký význam pro vývoj jeho malby. Od roku 1993 je pedagogem na Soukromé střední umělecké škole designu v Praze, od roku 1994 je odborným lektorem Asociace starožitníků ČR a od roku 2004 externě spolupracuje s VOŠ umění a reklamy Orange Factory, 1994-96 přizván G. Garoustem k účasti na programu La Source, Verneuil-sur-Avre, Francie.
Samostatné výstavy: Od roku 1984 - Zámek Lednice, 1985 Kulturní dům Praha 7, Praha (CZ), 1986 Kulturní dům, Kostelec nad Černými lesy (CZ), 1987 Merkur – Saal, Innsbruck (A), Kulturní dům Severka, Praha (CZ), Galerie Montiqie, Brusel (B), 1988 Výstavní síň L. Kuby, Poděbrady (CZ), 1989 Kulturní dům Ládví, Praha (CZ), Dům architektů, Vilnius (LV), 1990 Okresní muzeum, Příbram (CZ), Galerie Spektrum, Praha (CZ), Městská galerie Vlašský dvůr, Kutná Hora (CZ), 1991 Ústřední klub školství a vědy, Praha (CZ), Galerie Dílo, Karlovy Vary (CZ), Galerie mladých U Řečických, Praha (CZ), Muzeum, Velvary (CZ), 1992 Obvodní kulturní dům v Praze 8, Praha (CZ), Loketská galerie, radnice, Loket nad Ohří (CZ), Galerie mladých U Řečických Sklepení, Praha (CZ), 1993 Galerie Jednorožec s harfou, Praha (CZ), 1994 Galerie Magnus, Praha (CZ), 1995 Zámecký letohrádek, Opočno (CZ), Galerie Kalousek, Praha (CZ), 1996 Galerie Salva Guardia, Litoměřice (CZ), Galerie ALFA OMEGA, Karlovy Vary (CZ), Galerie Forma, Praha (CZ), Křižovnická galerie, Praha (CZ), 1997 Couvent St.. – Pierre, Auxerre (CZ), Galerie Scarabeus, Praha (CZ), 1998 ART CAFÉ Kolonáda, Karlovy Vary (CZ), 1999 Divadlo Pod Palmovkou, Praha (CZ), Galerie Karlov, Benešov (CZ), L'„ATELIER ARCANE", Brusel (B), České centrum, Brusel (B), 2000 Cercle Munster, Lucemburk (L), Klub Solidní nejistota, Praha (CZ), 2001 Galerie Fronta, Praha (CZ), Galerie Bratří Čapků, Praha (CZ), Galerie plastik, Hořice (CZ), 2002 Galerie 9, Praha (CZ), Muzeum, Karlovy Vary (CZ), 2003 NP Vyšehrad, Praha (CZ), Galerie Kobylka, Praha (CZ), 2004 Městská galerie, Litomyšl (CZ), 2005 Galerie Nová síň, Praha (CZ), Národní zemědělské muzeum, Zámek Ohrada (CZ), 2006 Skleník botanické zahrady Univerzity Karlovy, Praha (CZ), L'„ATELIER ARCANE", Brusel (B), 2007 Městská galerie, Mikulov (CZ), Galerie Ludvíka Kuby, Poděbrady (CZ), 2008 Galerie Chodovská tvrz, Praha (CZ), Městská galerie, Karlovy Vary (CZ), 2009 Galerie Pigment, Praha (CZ), 2010 Galerie PRE, Praha (CZ), Renesanční sál, Zámek Klášterec nad Ohří (CZ), Galerie NORA, Praha (CZ), 2011 Altes Rathaus, Viechtach (SRN)
Účast na výstavách například: Galerie Bernanos, Paříž (F), Salon BB, Praha (CZ), Francouzský institut, Praha, Hotel Arturo Lopez, Neuilly-sur-Seine (F), Galerie Saint-Germain des Prés, Paris (F), Galerie Raissa, Erfurt (D), Galerie umění, Karlovy Vary (CZ), Mánes, Praha (CZ), Divadlo Skelet, Praha (CZ), Nostický palác – Praha (CZ), Biennale du Prieuré d'Anseremme, Dinant (B) a mnoho dalších.
Malíř Jaroslav Klát je ve své generaci zvláštní tím, že jeho tvorba není v dobových uměleckých tendencích, ale přitom intenzivně vyjadřuje svou dobu. Díváme-li se na Klátovy obrazy, vidíme vášnivý vztah k přírodě, jako by je malovala sama příroda. Malířství je pro Kláta především umění barev. Ty jsou hlavním znakem přírody, která nás obklopuje a kterou se malíř inspiruje. Není přitom snadné Kláta zařadit do uměleckých souvislostí.
Paříž a vůbec Francie byla pro malíře inspirací, územím kde se jeho citlivost mohla lépe rozvinout. Francouzské malířství je plné smyslovosti, hraničící s požitkářstvím, je to umění na kterém se podílí více smyslů. Zato české umění je plné rozumu, úvah a filozofování. Klát je spíše ve své generaci francouzským malířem. Inspiroval se nejen na svých cestách do Alžírska, Tuniska, Martiniku, také ho inspiroval jeden z jeho pařížských učitelů Alechinsky - člen představitelů CoBrA.
CoBrA - skupina umělců zformovaná v roce 1948 v Kodani, Bruselu a Amsterdamu (Copenhagen, Brussels a Amsterdam). Hnutí CoBrA odmítlo abstrakci poválečného evropského malířství, které považovali za pasivní a neživotné. Místo toho se zcela obrátili a nechali se inspirovat dětskou malbou a mytologickými pověstmi. Nacházeli zalíbení v kombinování čisté energie, vyjádřené skrze divoké barvy a šílená témata, jak abstraktní, tak i figurativní. Upřednostňovali nalézání osobitého výrazu, jakožto exprese podvědomí.
K výstavě v Bruselu v Galerii Montiqie v Bruselu v roce 1987 o Klátovi napsali: "Jaroslav Klát je český malíř, jehož expresionistický vznět vybuchuje rozstříknutými barvami a přitom tu a tam ponechává figurativní náznaky, mísí bytosti, věci a zlomky přírody a mluví nahlas a silně v rejstříku spíše bouřlivém. Malba potrhaná a krvácející, ale její svaloví v bouřce nepřestává pracovat."
