Starší reprodukce obrazu "Zátiší s lampou" od známého malíře Bohumila Kubišty.
Rozměry včetně rámu cca 76 cm x 67 cm, rám je mohutný, zdobený, místy má otluky. Reprodukce na papíře či kartonu. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Bohumil Kubišta
* 21. 8. 1884, Vlčkovice, Praskačka (Hradec Králové)
† 27. 11. 1918, Praha
malíř, grafik, publicista, výtvarný kritik
Bohumil Kubišta byl český malíř, grafik, kreslíř a výtvarný kritik. Byl členem skupiny Osma.
Bohumil Kubišta (21. 8. 1884 – 27. 11. 1918) byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik. Byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto neměl cestu k umění snadnou, ale prosadil si ji. Kubišta od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel.
Krátce cestoval do Florencie a do Paříže. Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu (Autoportrét v haveloku, Hráči, Cestující třetí třídy). Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907–1908.
Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o tehdejší kultuře. „Význam barvy vězí v tom, že má skutečně vlastnost nejen harmonickou, ale opravdové mystické symboliky," napsal Janu Zrzavému v roce 1915. Byl přesvědčen, že moderní umění je založeno na principu „pochopit a naplnit zákon" stejně jako historické slohy.
Studoval teorii barev (například kontrast červené a zelené považoval za střet života a smrti), analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů (El Greco, Eugène Delacroix, Vincent van Gogh, Edvard Munch). Jeho obrazy byly založeny na přísném vyvažování jednotlivých formálních prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu (Kavárna, Zátiší s lampou).
Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua. Po této zkušenosti napsal kubismem okouzlený Kubišta do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál." Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy (Kuřák, Zátiší s nálevkou), snažil se spojit principy kubismu i ve figurálních kompozicích (Jaro, Koupání mužů). V roce 1911 byl v kontaktu s Ernstem Ludwigem Kirchnerem a Otto Muellerem ze skupiny Die Brücke. Kolem téhož roku se seznámil s Janem Zrzavým a stal se hostem v umělecké skupině Sursum, která byla ovlivněné okultismem. Tehdy se zabýval i parapsychologií a spiritismem. Ze symbolistního pojetí umění vychází jeho interpretace kubismu. Kubišta ale chápal kubismus jen jako jednu z cest k vyjádření „duchovní podstaty" moderní doby a na podměty z různých výtvarných směrů reagoval výhradně po svém. Geometrickou řečí kubistických forem se snažil aktualizovat náboženské motivy. Dokonce i neutrální témata jako zátiší a krajiny maloval jako duchovní dramata.
Už před první světovou válkou si jeho díla všimli Vasilij Kandinskij a v Paříži zaujalo jeho příjmení Guillauma Apollinaira: obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou" již od narození. Po roce 1912 opustil fauvistickou barevnost i kubistické principy. Analytická konfrontace života a smrti se stala hlavním motivem. Z umělců své generace byl nejblíže k futuristickému zachycení pohybu a energie moderní doby. A v roce 1912, tehdy se v Paříži konala první futuristická výstava, už maloval obrazy Vodopád v Alpách a Vlak v horách, kde konfrontuje přírodní síly a moderní techniku. S futurismem souvisejí i některé jeho pozdější obrazy s válečnými motivy. Během válečných let strávených u slunného Jaderského moře se barevností přiblížil sytému fauvismu (Moře, 1913), až obraz Meditace překročil kubismus i fauvismus a dostal se až k pomezí surrealismu. Válečné události přivodily Kubištův návrat k dřívějšímu přísně analytickému stylu (Nálet na Pulju, 1915; Důstojnické zátiší, 1916). Opustil principy analytického i syntetického kubismu, i když využíval geometricky zjednodušených tvarů. Jeho dílo dostalo novou, filozofickou a přitom smyslově naléhavou podobu.
Z existenčních důvodů vstoupil do armády, kde působil jako důstojník dělostřelectva v chorvatské Pule. Krátce po konci války zemřel na španělskou chřipku.
Zdroj: mgvysociny.cz, 15.7.2018
