Originální barevná signovaná a číslovaná litografie - Strakonický jez. Autorem je akademický malíř a grafik Jiří Rejžek. Signovaná a datovaná vpravo dole - viz foto. Název díla uprostřed dole - viz foto. Číslovaná 99/200 vlevo dole - viz foto.
Strakonice
Město, kde se zrodila pověst o Švandovi s očarovanými dudami, jehož dominantou je mohutný středověký hrad s věží Rumpál, a kde Velké náměstí zdobí domy roztodivných jmen s působivými malbami, například dům U Umrlčí hlavičky nebo půvabné Papežovy domky. Tak vypadá jedna z bran Šumavy, Strakonice.
Pětikolský jez Strakonice na řece Otavě, ř. km. 54,9 je tři metry vysoký stavitelný jez s válcovými hradly.
Rozměry včetně rámu cca 69 cm x 53 cm. Rám je zdobený, místy má otluky - viz foto. Barevná litografie na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz je z roku 1966.
Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací každého prostoru.
Jiří Rejžek
* 16. 2. 1914, Strakonice
† 28. 9. 1986, Strakonice
sochař, grafik, malíř
Akademický malíř, grafik, sochař a ilustrátor, který zachytil na svých obrazech město Strakonice a jeho široké okolí a po léta se podílel na výchově mladých talentů. Zájem o kreslení v něm probudil ředitel Hadraba, často vzpomínal i řídícího učitele, strýce Marka z Jinína. V letech 1925 – 1933 studoval osmileté strakonické gymnázium. Jeho výtvarný vkus tehdy hodně ovlivňoval malíř-dekoratér vinohradského divadla Jarko Dvořák Šumavský. Zásadní role při rozvoji Rejžkova talentu však připadla ak. mal. Václavu Polívkovi, který na gymnáziu ve Strakonicích působil v období 1922 – 1945. Byl to také Polívka, kdo Jiřího Rejžka v roce 1933 doporučil ke studiu na soukromé malířské škole Bratří Boháčů, kteří měli svůj ateliér na Malostranském náměstí.
Zde se zdokonalil zejména v kresbě hlavy a figury. Hlavním přínosem jejich školení však bylo dokonale zvládnuté řemeslo.Tato škola se stala dobrou malířovou průpravou k dalšímu studiu na vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v letech 1933 – 1939, kde se stává jeho učitelem O. Blažíček spolu s Cyrilem Boudou a J. Sejpkou. Členství ve S. V. U. Mánes znamenalo pro mladého výtvarníka osobní seznámení s velikány malířské tvorby : Václavem Špálou a Emilem Fillou, ale také Vincencem Benešem.Vstup do pomyslné arény malířského dění před vznikem protektorátních Čech byl obrazem s názvem „Na cestu" z roku 1937.
Toto časové období nazývají někteří výtvarní kritici obdobím Rejžkovy krajinářské cesty, která mimo jiné vedla k účasti na soutěži obrazů s námětem historicky symbolických krajin uvažovaných jako výzdoba foyeru Národního divadla. Vznikla tak monumentalizující plátna „Prácheň", „Blaník" . Tato plátna byla pak součástí kolektivní expozice vystavené v roce 1952 v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Práce na obrazech přinesla i seznámení s národním umělcem Vlastimilem Radou. Další osudové setkání bylo s Vincencem Benešem. Rok 1948 znamenal pro Rejžka nástup jeho dlouholeté pedagogické činnosti. Do roku 1965 působil na svém bývalém „mateřském" gymnáziu ve Strakonicích a v 70. letech na pedagogické škole v Prachaticích.
Léta sedmdesátá přinášejí pro Rejžka intezivnější zájem o Šumavu, vzniká cyklus obrazů přírody. Jiří Rejžek výrazně obohatil výtvarné dění regionu.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město).
2003 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2003 (XII. Por - Rj), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město).
2018 100 let výtvarného umění v jižních Čechách (1918-2018), Galerie Procházka - Procházka Trans Ars v.o.s., České Budějovice (České Budějovice).
