Obraz - Dido a Aeneas. Starší reprodukce od známého malíře Karla Škréty. Originál obrazu je vystaven v Národní galerii v Praze.
Rozměry včetně rámu cca 65 cm x 55 cm. Rám je mohutný, nádherně zdobený, místy má otluky. Reprodukce na papíře či kartonu. Celkový stav - viz foto.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Škréta Karel
* 1610 Praha
+ 30.7.1674 Praha
grafik, malíř
Karel Škréta, celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic, byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století. Narodil se v domě U Černého jelena vedle Týnského chrámu v protestantské rodině úředníka královské komory Konráda Škréty a Kateřiny Herkulesové z Morchendorfu. Do vladyckého stavu s přídomkem Šotnovský ze Závořic byl povýšen v roce 1570 jeho děd, Jan Škréta, který se z kožešníka v moravské Olešnici vypracoval na senátora ve staroměstské pražské radě. Karlovým strýcem a později poručíkem byl kutnohorský mincmistr Pavel Škréta.
Karlův otec zemřel v roce 1613 a ve své závěti nabádal svou ženu, aby dala děti vzdělat ve víře a v literárním umění. Nejspíše studoval na sousední Týnské škole. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře.
Po bitvě na Bílé hoře odešla rodina do emigrace: v roce 1628 je ve Stuttgartu. V roce 1630 přišel do Benátek, kde se zdržel několik let. Navštívil i Boloňu a v roce 1634 přišel do Říma Urbana VIII. Zde se stal členem malířského sdružení Schilderbent, ovládaného Nizozemci, s žertovnou přezdívkou Slackwart a Espadron. Po roce odešel zpátky do Saska a nakonec se vrátil do Čech. Usadit se v Praze mu umožnila konverse ke katolictví.
Někdy po roce 1630 Karel Škréta konvertoval ke katolictví, poté žil v Říme, kde se stýkal s německými a holandskými malíři. V roce 1638 se vrátil do Prahy a záhy se stal vyhledávaným malířem a posléze i nejvýznamnější osobností české ranně barokní malby. Díky svému věhlasu a po mnoha žádostech se mu podařilo získat zpět rozsáhlý majetek, zabavený po útěku z Čech. Zařídil si velkou dílnu a zaměstnával v ní mnoho učňů a tovaryšů. Proslavil se nádhernými portréty (Joachima Sandrarta, rodiny D. Miseroniho, českých šlechticů,...) grafickými listy, kresbami a oltářními malbami.
V Praze 2 vytvořil v roce 1641 Svatováclavský cyklus obrazů pro klášter augustiniánů Na Zderaze a oltářní obraz v kostele sv. Štěpána ve Štěpánské ulici. Je autorem mnoha dalších oltářních obrazů v pražských kostelích (např. sv. Tomáše a sv. Mikuláše na Malé Straně, sv. Prokopa na Žižkově atd.).
Jeho syn Karel (1646–1691) se u svého otce učil malířství, ale oboru se věnoval jen občas. Na některých obrazech s otcem spolupracoval. Avšak především působil jako rada nejvyššího purkrabského soudu. O jeho životě byla napsána opera Karel Škréta, jejímiž autory jsou Karel Bendl a Eliška Krásnohorská a také veselohra od Václava Aloise Svobody.
Škréta je pohřben v kostele sv. Havla v Praze na Starém Městě. Je po něm pojmenovaná ulice Škrétova na pražských Vinohradech.
