Obraz - Praga - Prašná brána U Zeleného Jelínka (Pragensia). Signován v tiskové ploše vpravo dole - viz foto. Autorem je grafik Jiří Švengsbír.
PRAŠNÁ BRÁNA (PRAHA)
Výraznou pražskou dominantou a architektonickým skvostem je Prašná brána, otevírající jeden z možných vstupů do Starého Města pražského. Její předchůdkyně stála v těchto místech již koncem 13. století, tedy ještě před vznikem Nového Města pražského, a tudíž tvořila důležitou součást hradebního systému. Když v jejím sousedství, na místě dnešního Obecního domu, vybudoval český král Václav IV. důležité politické a společenské centrum Králův dvůr, využívaný i jeho následovníky, bylo později rozhodnuto značně zchátralou věž nahradit novou.
Tato věž s bohatou plastickou výzdobou na východní i západní straně byla vystavěna v letech 1475-1483, podle návrhu Matěje Rejska. Své jméno získala proto, že v ní byl svého času skladován střelný prach. V letech 1875-1886 byla Prašná brána novogoticky upravena podle návrhu arch. Josefa Mockera. Přitom došlo k doplnění figurální výzdoby o sochy českých panovníků a českých světců. V nárožní nice Obecního domu byla umístěna novodobá socha Matěje Rejska, dílo Čeňka Vosmíka.
Prašná brána je vysoká 65 metrů a k vyhlídce ve výšce 44 metrů vede točité schodiště se 186 schody. Odsud začínala tzv. Královská cesta.
U ZELENÉHO JELÍNKA (PRAHA)
Měšťanský dům na Úvoze číslo 51. Taktéž se nachází na tzv. Královské cestě - pro změnu téměř na konci v Nerudově ulici v místech, kde se již nad námi zvedá hradní masiv.
Tento spíš jelínek než jelen - se ocitl na domě už koncem roku 1630. Nynější pochází nejspíš z roku 1819 a vznikl zřejmě při přestavbě domu podle plánu stavitele Wyttka. Středověké umění se jeleny hemžilo. Podle mytologie řídila jelení spřežení smělá a vznešená Diana - Artemis.
Zajímavostí je že zde žil až do své emigrace na Slovensko v letech 1971–1994 guru českého undergroundu, básník a filozof Zbyněk Fišer alias Egon Bondy a ve sklepní pracovně zde zkoušeli Plastic People of the Universe.
Celkové rozměry cca 29 cm x 18,5 cm. Originální ocelorytina na papíře. Obraz je zasklený. Starší adjustace - viz foto. Celkový stav - viz foto.
Obraz je přibližně ze 70tých let 20. století.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Švengsbír Jiří Antonín
* 19.4.1921 Praha
+ 3.3.1983 Praha
rytec, grafik, typograf, ilustrátor
Jiří Švegsbír získal vzdělání jako rytec a medailista ve firmě Bäcker na Smíchově. Studium grafiky 1945 - 1950 Vysoká škola uměleckoprůmyslová u Antonína Strnadela. Už v mládí se zabýval grafickými technikami. Od roku 1938 vytvořil Jiří Švegsbír velké množství obrazů a kreseb a asi tisíc grafických listů. Ilustroval asi 30 knih, tvořil poštovní známky. Je znám především jako vynikající rytec.
Úzce spolupracoval s mnoha významnými výtvarnými umělci jako byl např. Karel Svolinský, Max Švabinský nebo Cyril Bouda a další.
Věnoval se kresbě, volné i užité grafice, ilustraci (básně J. Seiferta a V. Thieleho) a rytectví poštovních a výročních známek (například příležitostná známka K. H. Borovského z roku 1946, aršík Praga 1968, známky Bratislava 1971, Pražský hrad 1975-1980); řadu známek navrhl a sám rytecky provedl; zabýval se exlibris, pragensiemi i v oblasti grafické veduty, například Sto a jeden pohled na Zlatou Prahu, 1967-1971 (zachycený i filmem Zlatá Praha J. Švengsbíra) nebo Katedrála - koráb, 1975; zobrazoval přírodní motivy, heraldické a domovní znaky, portréty významných osobností (mj. C. Bouda, 1951; Pocta Tizianovi, 1980); uplatňoval heraldicky stylizovanou kompozici a exaktní kresbu; jeho doménou byly maloformátové ocelorytiny.
Členem skupin - Umělecká beseda, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Grafis, Svaz československých výtvarných umělců. Absolvoval velké množství výstava jak v čechách tak v zahraničí. V roce 1965 získal medaile ze světové výstavy poštovních známek v Paříži a mnoho jiných cen v následujících letech.
Díla Jiřího Švegsbíra jsou zastoupena například ve sbírkách Národní galerie, Památníku národního písemnictví, Národního muzea a Muzea hlavního města Prahy, Die Staatliche Moritzburg v Halle, Harvard University a jinde.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1959, Hlaváček Zdeněk , Jiří Švengsbír (Grafika), Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha
1961/11, Pražské ateliéry, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha
1964, Hlaváček Luboš M. , Současná československá grafika, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha
1968, 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Svaz českých výtvarných umělců, Praha
1971, Houra Miroslav , Jak se dívat na grafiku, Státní pedagogické nakladatelství, Praha
1976, Hlaváček Luboš M. , Současná kresba, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
1978, Hlaváček Luboš M. , Současná grafika (II), Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
1978, Nýdl Miroslav , Současná známková tvorba, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
1979, Dvořák František , Současné exlibris, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
1981, Marco Jindřich , O grafice, Mladá fronta, nakladatelství, Praha
1984, ? Praha Jiřího Švengsbíra, Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha
1992, Kdy zemřeli...? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1980 - 1985 s doplňky za předchozí léta), Národní knihovna České republiky, Praha
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců,
1997, Machalický Jiří , Česká grafika XX. století ve Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha
2006, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2006 (XVII. Šte - Tich),
2006, Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky),
2012, Vencl Slavomil , České grafické novoročenky / Czech New Year print (Minulost a současnost), Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov (Pelhřimov).
