Obraz květin - Barevné krokusy či frézie. Signován a datován vpravo dole - viz foto. Autorem je akademický malíř Jan Orlík. Jemný až snový styl malby. Obraz pochází z pozůstalosti od přítele Jana Orlíka, proto mají některé obrazy i osobní věnování, pravost je tedy jasně potvrzena. Na všechny obrazy se můžete podívat ZDE...
Rozměry včetně rámu cca 27 cm x 17 cm, rám je zdobený, místy má otluky. Olej na desce. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován v roce 1984.
Pokud chcete kvalitu, budete spokojeni. Výborná investice do umění, dílo takto kvalitního malíře bude zřejmě časem stále stoupat na ceně. Originalitu díla plně zaručuji vrácením peněz.
Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor.
Orlík Jan
akademický malíř, profesor
* 8.1.1920 Opava (Opava)
+ 7.3.1995 Jeseník (Jeseník)
1947 - ? Masarykova univerzita, Brno (Brno-město), žák prof. Vincence Makovského
Ze života
Jan Orlík se narodil v roce 1920 v Opavě. Jeho otec byl zaměstnán jako vrchní poštovní tajemník v Opavě, matka byla v domácnosti. Jenda maturoval v roce 1938 na českém gymnáziu v Opavě, která byla z větší části německá, a proto se v roce 1938 dostala do německého záboru Sudet. Otec umírá a matka se s dětmi (Jenda a mladší sestra Alexandra) přestěhovala do Brna. Tam Jenda začal studovat na lékařské fakultě. Jeho studia skončila zavřením vysokých škol v listopadu 1939. Živil se jako skladník a v roce 1942 byl nasazen na nucené práce ve francouzském Štrassburku, pak ve Wiener Neustadtu v Rakousku a nakonec v dubnické Škodovce na Slovensku. Po válce pokračoval ve studiu, ale na filozofické fakultě v Brně, kde působil jako asistent Vincence Makovského. Po druhé státnici nastoupil v Jeseníku jako profesor (obor výtvarná výchova a deskriptiva) na gymnáziu. Zakrátko si Jesenicko zamiloval. Zamiloval se i do kolegyně Dobry Petrové, s níž se v roce 1948 oženil. Už na studiích v Brně vstoupil Jenda do řad sociálně demokratické strany. Po jejím sloučení s KSČ se stal automaticky členem KSČ, s čímž se nikdy nesmířil. Události v letech 1966 – 1968 mu dávaly trochu naděje na zlepšení. Bohužel, marně! Z politických důvodů musel v roce 1969 i s manželkou odejít z gymnázia. Byl přeložen na ZDŠ v Mikulovicích, jeho žena na ZDŠ v Jeseníku. Zemřela v roce 1989. Honzův dřívější optimismus se vrátil po revoluci v listopadu 1989. Říkával : „Konečně tento národ bude mít svůj vlastní vývoj, konečně můžeme dýchat!“ Ale temné barvy z jeho obrazů nezmizely. Tato poznámka připomíná, že Jenda Orlík byl malíř. Významný malíř svého milovaného Jesenicka. Jeho olejomalby či pastely zákoutí Jeseníku, jesenických krajin, květin, ovoce, dokonce i několik aktů zdobí stěny mnoha občanů či úřadů a institucí v Jeseníku, ba v celé naší vlasti, dokonce i v cizině. Generačně mladší jesenický výtvarník Roman Boreček o něm napsal : „Malířské dílo tohoto umělce je ve svých nejryzejších projevech hymnem na přírodní krásu a sílu a zároveň niterným vyznáním“. Na výstavách pak byly vždy obdivovány Orlíkovy plastiky, např. rodičů, Kecala z Prodané nevěsty. Vážná hudba byla Orlíkovou druhou velkou láskou. Nejen že ji obdivoval, ale měl o ní rozsáhlé odborné vědomosti. Oběma předmětům vyučoval. Citem, srdcem, s láskou! Není divu, že se k němu žáci rádi vraceli, i když byli dospělí. Již jednou citovaný pan Boreček vzpomíná, že u pana profesora Orlíka panovala vždy klidná nálada, která pramenila z jeho zjevu, z jeho osobnosti, z jeho schopnosti povzbuzovat žáky, z jeho zájmu o každého žáka. Pan Boreček Orlíka hodnotí : „Vždy mi tak trochu připomínal Komenského.“
A tento skvělý člověk, umělec a učitel nás opustil 7. března 1995.
K tomuto povídání byly použity části upravených článků z monografie Malíř Jan Orlík.
Autoři článků : A. Čevelová, Roman Boreček, R. a L. Görlichovi, V. Skýpala.
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
2002, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (X. Nov - Pat),
