Obraz - Lodě u moře Kraněvo - Bulharsko. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Autorem je malíř Štěpán Jan Záškolný.
Kranevo
Kranevo je příjemná vesnička ležící v chráněné zátoce mezi letoviskem Zlaté písky a asi 2 km vzdálenou Albenou, kam se lze pohodlně dostat pěší procházkou okolo moře. V římských dobách zde stála pevnost Ekrene, užívána byla až do středověku. Její rozvaliny naleznete jižně od vesnice.
Nedaleko Kraneva je známý skalní klášter Aladža. Na druhou stranu od vesničky je městečko Balčik se zajímavými památkami, palácem a botanickou zahradou.
Rozměry včetně rámu cca 77 cm x 42 cm, rám je zdobený, mohutný a místy má otluky. Olej na desce. Zezadu obrazu je věnování, název díla, technika, rok, autor atd. - viz foto. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován v roce 1977.
Pokud chcete kvalitu budete spokojeni. Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor. Výborná investice do umění. Originalitu díla plně garantuji vrácením peněz.
Záškolný Jan Štěpán
narozen 4.6.1915 Dolní Domaslavice
zemřel 29.12.2001 Staré město u Frýdku Místku
malíř, grafik, fotograf, slezský dokumentarista
Narodil se 4. června 1915 v Dolních Domaslavicích. Jeho rodiče měli na pomezí Dolních Domaslavic a Soběšovic chalupu s menším polním hospodářstvím, otec pracoval jako zedník Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě. Jan Štěpán navštěvoval domaslavskou obecnou školu, následně gymnázium v Českém Těšíně. Potom zůstal pomáhat na rodné zemědělské usedlosti. Rok 1938 prožil ve vojenské službě, válečná léta na nucených pracích v Německu. Pokud to podmínky dovolovaly, volné chvíle trávil kreslením nebo fotografováním.
Krátce po válce dekoroval užitkovou keramiku, v roce 1947 přijal místo chemického laboranta v ostravských Dusíkárnách. V letech 1946 – 1956 psal kroniku Dolních Domaslavic a zachycoval mizející obraz domaslavsko – soběšovského údolí. Roku 1952 se oženil s Annou Bujákovou z Volovce, učitelkou základní školy. Když rodný dům zatopila voda Žermanické přehrady, odešel v roce 1958 do Starého Města. Zároveň s přestěhováním nastoupil do laboratoře Válcoven plechu Frýdek – Místek, kde setrval až do důchodu.
Byl společensky činný v Československé straně lidové, pořádal vlastivědné zájezdy, zpíval v místeckém Mužském pěveckém souboru Smetana, působil v památkové správě, za roky 1967 – 1974 psal staroměstskou kroniku, maloval, fotografoval. Nejedno album obohatil o snímky z rodinných oslav, na které byl často zván. Také kamenickým řemeslem dovedl přispět k paměti dob minulých, v osmdesátých letech tesal nápisy na náhrobcích mnoha zájemcům z Domaslavic a Starého Města. Věnoval se přitom své rodině a v neposlední řadě ovocnářství. Zemřel 29. prosince 2001 ve Starém Městě u Frýdku – Místku.
Na počátku jeho výtvarné cesty byly drobné kresby ze školního období, později fotografie a kresby z vojny. Během války začal studovat dálkové kurzy Školy dekorativních umění v Praze pod vedením akademického malíře Jaroslava Masáka. Z dozvuků plodného ovzduší české malířské avantgardy dvacátých a třicátých let 20. století vstoupila do uměleckého vnímání Jana Štěpána Zaškolného tradice novodobého realismu. Nejčastěji ztvárňoval domaslavskou krajinu, z jiných motivů kytice a různá zátiší s ovocem.
Příchodem do Starého Města v roce 1958 zahájil novou etapu svého života. Zabýval se více grafickou a propagační prací – linoryty, ručně psanými plakáty, většinou pro ČSL anebo pro obec. Maloval obrazy z Beskyd. Na zájezdech válcovenského výtvarného kroužku vznikaly kresby tatranské přírody, v roce 1972 a 1975 zachytil místa navštívená v Bulharsku a Rumunsku. Jižní slunce vneslo i do beskydských pohledů jasnější tóny, uvolněnější rukopis přecházel postupně k jednodušším až stylizovaným tvarům.
Malířská tvorba Jana Štěpána Zaškolného vrcholila koncem osmdesátých let 20. století. Zvláště v oblasti krajinomalby dosáhl mistrovské úrovně. Měl rozsáhlé schopnosti a různorodé zájmy, ale vždy spojené s duchovním poznáním a zájmem o kraj, v němž žil. Sám bez akademického titulu, maloval pro obyčejné lidi, pro známé ze svého okolí anebo z rodiště, s nimiž udržoval mnoho osobních kontaktů. Ti se díky srozumitelným námětům a stylu s jeho dílem ztotožnili a přijali ho za vlastní. Stal se tak vpravdě lidovým umělcem.
zdroj: www.nalucine.cz
