Obraz - Meandrující Labe. Autorem je vyhledávaný akademický malíř Ladislav Pejchl. Signován vpravo dole - viz foto.
Rozměry včetně rámu cca 60 cm x 47 cm, rám je zdobený, mohutný, místy má otluky. Akvarel na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován odhadem v letech 1940-60.
Bude perlou ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor.
Pejchl Ladislav
* 14.3.1901 Zlonice (Kladno)
+ 8.5.1973 Pardubice (Pardubice)
Akademický malíř, profesor, členem Svazu českých výtvarných umělců.
Ladislav Pejchl se narodil 14. března 1901 ve Zlonicích okres Slaný. Jeho otec, zaměstnanec železnic, byl záhy přeložen jako přednosta stanice do Dobřichovic. Na toto prostředí v malebném okolí Berounky Pejchl rád vzpomínal. Zde u řeky trávil společně se svými dvěma sestrami mnoho dětských radovánek. Voda řek, rybníků a moří se trvale podepsala i do jeho výtvarné práce.
Rodina byla však brzy postižena smrtí otce a později i matky. Nezletilých sourozenců se ujal jejich strýc p. Vojtěch Znojemský, pozdější starosta Pardubic. Zde našli nové zázemí, vzornou péči a starostlivost. Všem sourozencům bylo dopřáno vzdělání. Ladislav nastoupil do reálky. Už zde projevoval se jako nadaný kreslíř, portrétoval své spolužáky, sourozence a pokoušel se o krajinářské studie. Po maturitě 1919 se rozhodl studovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Po jednoletém studiu přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Pod vedením profesorů Pirnera, Švabinského, Nejezchleba rozvíjel svůj výtvarný talent a na filozofické fakultě UK v Praze u prof. Matějčka, Štecha a Pečínky studoval dějiny umění. U prof. Blažíčka na Českém učení technickém pak získal profesuru kreslení.
Jako středoškolský profesor vystřídal místa v Hradci Králové, Nových Zámcích, Bratislavě, a nakonec se vrátil do Pardubic, které považoval za svůj domov. Zde od roku 1926 působil na RG. Prožil dvě světové války, vznik ČSR, dvě okupace, komunistickou totalitu a bezpráví, které se nutně musely projevit na jeho citovém projevu a reálném pohledu na společnost. Byl člověkem uzavřeným, ale v okruhu svých přátel dobrým společníkem. Jeho umění obsahuje značnou míru zaujetí, poesie a zvláštní melancholie a lze ho proto snad označit za lyrický realismus.
Citové zážitky pronikají do jeho obrazů krajin, lesknoucích se ploch rybníků, moří, krajin s dramatickými oblaky i klidnou podvečerní pohodou.
Ve dvacátých létech byla jeho tvorba prostoupena hlavně lidských porozuměním a účastí na sociálních zápasech. Jsou to především motivy z pardubické donucovací pracovny, vystihující tupou rezignaci káranců nad monotonním režimem vězeňského řádu. Úmyslně primitivizující tvarová stylizace postav a tlumená barevnost zvyšující ponurost těchto prací a akcentující jejich společensky kritický náhled.
Za druhé světové války se obrací ke složitějším figurálním kompozicím, jimiž bezprostředně a citlivě reaguje na krutou skutečnost a utrpení národa. Sám jako občan projevil nesmírnou statečnost, kdy na čas ukrýval ve svém domě partyzána.
Mezi jeho asi 350 dokumentovanými obrazy figuruje i řada portrétů ze všech období jeho uměleckého vývoje, v nichž dokázal výstižně sjednotit fyziognomii a psychiku člověka. Je portrétistou nejen význačných osob (portrét univ. prof. M. na Komenského univerzitě v Bratislavě), starosty Domažlic (radnice Domažlice), ale i přátel a známých. Je tvůrcem řady dětských portrétů, což je jedno z nejobtížnějších témat výtvarníka.
Zvláštní místo je třeba věnovat jeho studijním pobytům v zahraničí (Francie, Jugoslávie, Itálie) a na Slovensku.
Dvě cesty do Francie přinesly náměty k více než 50 obrazům, které odborníci i laici pokládají za nejcennější. Zde ho očarovala Bretagne, jejíž krajiny, harmonizující s jeho melancholickým zaměřením, daly vzniknout skutečně jedinečným dílům.
Pobyty v Jugoslávii a Itálii jsou charakteristické vzdušnými, barevně výraznými akvarely.
Zdroj: Ing. Karel Muller
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1936, Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic),
1983, Výtvarní umělci jihovýchodních Čech (Stručný přehled životopisných dat malířů, sochařů a grafiků Jihovýchodních Čech. Rodáků i těch, kteří zde kratší či delší dobu žili nebo zde hledali náměty a inspiraci pro svojí tvorbu.), Východočeská galerie v Pardubicích, Pardubice (Pardubice)
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
2000, Malíři Vysočiny II (Dodatek k malému lexikonu z roku 1993),
2003, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2003 (XI. Pau - Pop).
