OBRAZ - NA KARLOVĚ - PRAHA (PRAGENSIA). AUTORKOU JE DAGMAR RENERTOVÁ. SIGNOVÁN A DATOVÁN VPRAVO DOLE - VIZ FOTO. NÁZEV DÍLA VLEVO DOLE - VIZ FOTO.
Kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého Na Karlově
Dne 18. září 1350 položil základní kámen k tomuto chrámu osobně Karel IV. a svatyni prý současně věnoval i vzácnou relikvii z Cách- tři zachované zuby Karla Velikého. Stavba chrámu trvala sedmadvacet let. Za husitských válek byl chrám značně poškozen a po jeho přestavbě byl zasvěcen též Panně Marii.
Dnešní kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého je unikátní především smělou centrální gotickou klenbou o průměru 22,8 m, která se vznáší nad prostorem bez jakékoliv středové opory. K této klenbě se váže i pověst o staviteli, jenž se kvůli unikátní stavbě utopil ve Vltavě. Když bylo dílo hotovo, stavitel zapálil lešení s bedněním, což byl tehdejší způsob demontáže. Ozval se hromový rachot a všichni přítomní se dali na útěk. Stavitel usoudil, že se klenba zřítila a v okamžité emoci ukončil svůj život. Spadla však jen dřevěná pomocná konstrukce a strop zůstal dodnes. Tak tolik pověsti, skutečností zůstává, že jméno mimořádného stavebníka se nedochovalo.
ROZMĚRY VČETNĚ RÁMU CCA 36 CM X 30 CM, RÁM JE ZDOBENÝ, MÍSTY MÁ OTLUKY. PEROKRESBA NA PAPÍŘE. CELKOVÝ STAV - VIZ FOTO.
OBRAZ BYL NAKRESLEN V ROCE 1989.
BUDE ÚŽASNOU DEKORACÍ VAŠICH PROSTOR.
PRAVDĚPODOBNĚ SE JEDNÁ O DÍLO DAGMAR RENERTOVÉ NAROZENÉ 24.12.1930.
Dagmar Renertová
se narodila v Praze 24. prosince 1930. Je známa jako úspěšná návrhářka výkladové tvorby – oblasti, v níž získala mnoho cen v oborových i celostátních soutěžích. Odborníci ji znají jako návrhářku Domu módy a v oblasti propagace, kde se její jméno objevuje i na stránkách odborného tisku v souvislosti s úspěchy našeho aranžérství.
Méně je známa její vlastní textilní tvorba. Po absolvování Školy užitého umění v Praze u prof. J. Svobody (1948–1951) si rozšířila svou výtvarnou průpravu soukromým studiem u akad. malíře Vrbenského, avšak o orientaci jejího zájmu rozhodla až doba praxe. Od roku 1951 působila v podniku Textilní tvorba v ateliéru prof. A. Kybala, z něhož vyšly přední osobnosti současné české i slovenské tapisérie.
Člověk nesmí propadnout šedivým pláním všednosti, prodlévat o samotě v slzavých údolích, postávat na trnitých stezkách bolesti a smutku, když svět kolem je pořád ještě tak krásný … Každý z nás hledáme někdy někde útočiště proti neúspěchu, nepřízni osudu, bezcitné lhostejnosti. Příroda – květiny, ptáci a umění – hudba, tanec a poezie – to je hájemství něžné ženské duše výtvarnice Dagmar Renertové, v jejíchž pracích se prolíná fantazie s realitou, sen se skutečností.
Už od počátku 80. let hledá způsob osobitého sdělení pocitů, představ a myšlenek řečí výtvarně pojednané textilie, která je jí nejbližší. V tapisériích, provedených novou technikou aradekoru nalézáme vzpomenutý tématický okruh. Její první výpovědi však byly překotné a mnohomluvné, projevovala v nich rozpaky z velké plochy, kterou drobila do množství násobených detailů. Postupem času usilovala o sevření kompozice, skloubení tvarů a harmonizaci barev. Přesvědčila se, že jejím hlavním cílem nebude monumentální účin odjakživa vlastní klasické tkané tapisérie.
Zaujala ji technika kladení rouna – příznačná pro tvůrčí postup pro aradekory. Práce s poddajným, vláčným a jemným materiálem jí připomínala po dokončení malované obrazy. "Malba rounem" ji přivedla k hledání nového výtvarného uplatnění poznaného principu. V textilních medailónech, vzniklých v letošním roce, se jí podařilo najít polohu komorní tvorby, která je blízká lyrické linii současné ilustrace, spřízněné s pohádkovým světem dětských knih. Formát kruhového medailónu, oblíbený už od renesance, jako by vyjadřoval nejen její pokornou úctu a hluboký vztah ke starým mistrům, ale stává se jakýmsi průzorem do zhmotněného přediva barevných rezonancí jejího nitra. Přesto však vystavené práce nepředstírají malbu, zůstávají textilií, neboť jsou rámovány do režného plátna, překrytého síťovinou.
Textilní medailóny Dagmar Renertové otevírají novou perspektivu její tvorby. Nejsou a nebudou určeny k obdivu úzké vrstvy znalců na výstavách, ale stanou se drobnými šperky v důvěrně známém prostředí lidského příbytku, aby přinášely všem, co mají smysl pro krásu, sváteční radost do všedních dnů.
ZDROJ: PhDr. Miroslav Vlk
