Obraz - Jarní tání. Signován vpravo dole - viz foto. Autorkou je malířka Božena Filipi. Motivem je krajina Vysočiny.
Rozměry včetně rámu cca 82 cm x 61 cm, rám je zdobený, místy má otluky - viz foto. Olej na kartonu či tvrdém papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován přibližně v letech 1950-70.
Obraz bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor.
Božena Filipi, rozená Berounská
narozena 25. 12. 1924 ve Svratce
zemřela 21. 8. 2009 ve Svratce
malířka
Božena Filipi, rodným jménem Berounská se narodila ve Svratce v Československu jako mladší (druhá) dcera klempíře Jana Berounského a Marie Berounské. Otec si ve Svratce po návratu z 1. světové války vybudoval klempířský podnik a zaměřil se na výrobu petrolejových lamp, které dodával kromě jiného i na železnici a do vzdáleného zahraničí (Irák). Svoji firmu pojmenoval Mars z podnětu dcery Boženy.
Za 2. světové války byla Božena totálně nasazena v Sudetech. Po spojeneckém bombardování z oblasti utekla a až do konce války se skrývala v domě rodičů. 9. května 1945 byla Svratka vybombardována ruskými letadly, zasažen byl i dům a továrna jejího otce Jana Berounského. Rodině se podařilo v následujících letech továrnu obnovit, ale po únorovém komunistickém převratu 1948 byla firma Mars znárodněna a rodina se musela vystěhovat z domu.
Božena Berounská se ještě v témže roce 1948 provdala za Františka Filipi (*1925), svého jediného životního partnera. Měli spolu 3 syny: Jana (*1949), Františka (*1953) a Marcela (*1956).
V šedesátých letech 20. stol. pracovala ve svrateckém knihařství. Vrátila se k tvorbě a začala malovat. Vzdělání si rozšiřovala ve výtvarných kurzech na brněnské Lidové škole umění a kontakty s umělci. Specializovala se na krajinomalbu (především náměty z Vysočiny), okrajově se věnovala zátiší. Neusilovala o expresi, stanovila si za cíl pravdivé zachycení krajinné nálady, světla v krajině.
Věnovala se především olejomalbě, ve svých vrcholných dílech zpracovávala hmotu olejové barvy reliéfním způsobem a malbu štětcem kombinovala s barevnými nánosy špachtlí. Malovala v plenéru nebo v ateliéru podle skic pořízených venku, postupně víc využívala fotografii. Pro kresby v plenéru používala tužku nebo fix, jako podklad pro malbu nejčastěji šepsovaný sololit. Obrazy signovala tiskacími písmeny: B. Filipi. Na daleké cesty si s sebou brávala akvarelové barvy, které kombinovala s kresbou fixem.
Oblíbeným námětem Boženy Filipi se staly tzv. Rychtářky, louky, do kterých se v předjaří a na jaře vylévala voda řeky Svratky mezi Křižánkami a Českými Milovami a vznikaly tak rozsáhlé mokřiny. V posledních letech tvorby malovala často rybník Krejcar u Kameniček.
V sedmdesátých a osmdesátých letech navštěvovala i přes hrozbu následných výslechů STB svoji sestru Marii (*1921) a své 2 neteře Ivanu (*1945) a Hanu (*1948), které emigrovaly v roce 1968 na Západ. Na svých cestách do Švýcarska, Itálie a Kanady, kde se s nimi setkávala, také malovala. V Československu malovala kromě Vysočiny ještě na Šumavě (v okolí Železné Rudy) a v Bechyni.
Mezi malířsky nejplodnější období patřila léta 1975 – 1982, kdy se rodina ze strachu z dalšího znárodňování ve Svratce přestěhovala na samotu na okraji obce Křižánek. Božena zde nalezla klid a soustředění na práci, které bylo na druhé straně vyvažováno častou samotou. Malovat přestala po operaci očí v důsledku odchlípení sítnice, ke kterému u ní došlo na konci osmdesátých let. V následujících letech života se věnovala rodině a zahradě.
Božena Filipi se přátelila s umělci, kteří žili a tvořili ve Žďárských vrších nebo sem zajížděli, např. se svrateckým výtvarníkem Aloisem Chocholáčem, Ak. mal. Karlem Balíčkem, s heráleckým malířem Josefem Špačkem, Ak. mal. Jindřichem Hegrem, znala se s Jiřím Trnkou, Ludmilou Jiřincovou a dalšími.... Udržovala kontakty i s některými literáty, básník Jaroslav Seifert jí věnoval řadu svých dopisů.
Studium Boženy Berounské:
1939 – 1941 Veřejná obchodní škola při obchodní akademii v Chrudimi
1942- 1943, 1945- 1946 Státní průmyslová škola v Hradci Králové/ Mistrovská škola pro stavební a konstruktivní zámečníky, Božena byla první žačkou školy, ve třídě jedinou.
Do doby studií v Hradci Králové spadají počátky její výtvarné činnosti. Ve škole se seznámila s technikou tepání do kovu a vytvářela drobné tepané reliéfy, nejčastěji měděné, které její otec využíval jako dárky svým obchodním partnerům. Velikou inspirací byly Boženě v jejích počátcích kontakty otce s umělci, kteří tvořili na Vysočině, s krajináři Gustavem Macounem, Františkem Cínou Jelínkem a dalšími..., jejichž díla získala rodina do sbírky, ale zrovna tak ji inspirovaly figurální náměty starých mistrů, např. díla italského malíře Sandra Botticelliho, českých romantických malířů (Josefa Mánesa...), která Božena znala z reprodukcí.
