OBRAZ - LÉTO NA VSI. AUTOREM JE CENĚNÝ A VYHLEDÁVANÝ MALÍŘ ALOIS SRNSKÝ. VELMI KVALITNÍ LÍBIVÉ DÍLO NESOUCÍ PRVKY IMPRESIONISMU.
ROZMĚRY RÁMU CCA 52 CM X 45 CM, RÁM JE PŮVODNÍ, KRÁSNĚ ZDOBENÝ, MÍSTY MÁ OTLUKY. OLEJ NA KARTONU. SIGNOVÁN VLEVO DOLE - VIZ FOTO. CELKOVÝ STAV - VIZ FOTO.
OBRAZ BYL NAMALOVÁN PŘIBLIŽNĚ V LETECH 1920-40.
VÝBORNÁ INVESTICE DO UMĚNÍ.
DÍLO TAKTO KVALITNÍHO MALÍŘE BUDE ČASEM STÁLE STOUPAT NA CENĚ, NAVÍC BUDE PERLOU VE VAŠÍ SBÍRCE A ÚŽASNOU DEKORACÍ VAŠICH PROSTOR. ORIGINALITU PLNĚ ZARUČUJI VRÁCENÍM PENĚZ.
Srnský Alois
* 25.10.1879 Rosice (Chrudim)
+ 12.12.1952
malíř, grafik, dřevorytec, pedagog, středoškolský učitel, středoškolský pedagog
Studoval na gymnáziu v Chrudimi a poté od roku 1887 v Praze, nejprve na Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1898 na Akademii. Zde byl postupně žákem profesorů (a pozdějších rektorů) Vojtěcha Hynaise a Rudolfa z Ottenfeldu. Po studijních pobytech na akademiích v Mnichově a Florencii a po absolutoriu na pražské Akademii v roce 1905 nastoupil dráhu profesora kreslení, nejprve v Brně, poté od roku 1912 na dívčím lyceu v Chrudimi.
Válku absolvoval na frontě – v Haliči a Bosně, odkud si přivezl velké množství etnograficky cenných barevných kreseb a akvarelů. V roce 1919 definitivně zakotvil ve Vysokém Mýtě, kde působil jako profesor kreslení na místním gymnáziu a vychoval tu dvě generace výtvarně velmi poučených žáků. Jako řádný profesor kreslení tu učil až do roku 1939, po válce jako výpomocný
učitel na penzi ještě v letech 1947-1950.
Od počátku svého působení ve Vysokém Mýtě byl velmi aktivní při organizaci společenského a kulturního života ve městě. Vedle své práce pedagogické a malířské (byl oblíbeným portrétistou a malířem městských scén) se zapojil do organizování výstav, byl mj. i správcem prvního městského (sokolského) biografu a předsedou místní odbočky svazu důstojníků. Jako umělec byl velmi všestranný. Přestože jeho doménou byla klasická olejomalba, věnoval se intenzivně i kresbě a grafice, zejména dřevorytu. Většina jeho děl z 20. – 40. let jsou krajinomalby či žánrové scény z Vysokého Mýta a okolí; na rozdíl od Jana Jušky (svého mladšího vysokomýtského kolegy-malíře, který maloval tytéž scény, avšak programově nezobrazoval na svých krajinách a městských výjevech žádné postavy), je u Srnského člověk povětšinou ústředním hrdinou svého města či svého políčka. Optimistický, zářivě barevný, úsměvný a sociálně citlivý tón jeho děl ho řadí po bok podobně cítících meziválečných umělců, jakými byli například Václav Rabas v malířství či Jan Rambousek v grafice; mnohdy až groteskní charakter Srnského prací dává sice tušit, že jejich autor byl poučen expresionismem, ale v jádru zůstal šťastným člověkem a upřímným krajinářem venkova. I hravý podpis, ideogram, jímž signoval některé své obrazy, napovídá mnohé o Srnského vztahu k svému umění: ač absolvent tří věhlasných evropských malířských akademií, neměl výraznějších ambicí, a ač velmi výtvarně i společensky velmi aktivní, k vlastní slávě se příliš neměl.
Svou první samostatnou výstavu měl až roku 1940 v sále bývalého Okresního domu (v dnešní Výstavní síni Jana Jušky), poté roku 1942; první větší posmrtná výstava se pak konala až roku 1994, kdy v Městské galerii ve Vysokém Mýtě (péčí dr. Karla Jaroše ve spolupráci s tehdejším Okresním muzeem) bylo jeho dílo, roztroušené povětšinou v soukromých sbírkách, představeno poprvé souborněji.
ZDROJ: Vysokomýtský zpravodaj 2/2007
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1993, Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců,
2005, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2004 (XIV. Sh - Sr).
