Obraz - Katedrála v Chartres od řeky. Autorem je malíř a grafik Wolf. Signován vpravo dole - viz foto. Číslován 99/300 vlevo dole - viz foto.
Rozměry včetně rámu cca 43 cm x 37 cm, rám je úzký, lehce rozklížený, místy má otluky - viz foto. Grafika - zřejmě barevný dřevoryt na papíře. Obraz by bylo dobé zasklít. Celkový stav - viz foto.
Obraz je přibližně z let 1930-50.
Bude perfektní dekorací každého prostoru.
Katedrála v Chartres
Je celá z kamene, má nádhernou a pevnou klenbu, která jistě přečká až do dnů Posledního soudu. Proporce vyjadřují nebeský řád, architektura se číselnou harmonií podobá hudbě." Tak nadšeně psal o této stavbě francouzský královský kronikář Guillaume le Breton. Řada spisů a knih byla napsána, mnohé legendy se vyprávějí, bezpočet poutníků přišlo za dlouhá staletí do katedrály v Chartres. Říká se, že v jejích dvou tisících kamenných postavách, třech velkých rozetách a na 176 oknech s malbami na skle je zaznamenáno celé Písmo svaté. Stojí na vyvýšeném místě nad řekou Eure, přítokem Seiny, kde kdysi stávala druidská svatyně. Ranně křesťanský chrám byl v 8.století zničen Hunaldem, vévodou Akvitánským, pak znovu postaven a o století později zapálen vikingskými nájezdníky. Také románská krypta z 11.století se stala obětí ničivého požáru. Roku 1194 se započalo se stavbou gotické katedrály s bohatou sochařskou výzdobou a okny zářícími barvami, která byla roku 1260 za přítomnosti krále Ludvíka IX. Svatého slavnostně vysvěcena. Od té doby nedošlo k podstatným úpravám a gotická stavba už téměř osm set let přitahuje pozornost věřících i laických návštěvníků. Dnes katedrálu navštěvuje i bezpočet poutníků na Pařížské trase Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela.
Vítají nás dvě charakteristické věže katedrály, Vieux Clocher (Stará věž), vysoká 105m, z níž na první pohled vyzařuje čistá, strohá gotika a naproti ní Clocher Neuf (Nová Věž), vysoká 117m, zdobená filigránskými kružbami ze 16.století. Vstupuje se západním, tak zvaným „královským portálem", který zdobí sochy velebící Krista – Krále. Stejně jako my dnes přicházeli tudy králové i prostý lid, aby v úžasu shlédli hru světel a stínů, připravenou neznámými staviteli, sochaři i tvůrci barevných vitráží. Rozeta – symbol Slunce a Krista, byla vsazena do tohoto portálu kolem roku 1215. Nehledě na to, že byla prvním růžicovým oknem v chrámu, má úctyhodný rozměr 12,18m. Za zvuků varhanní hudby, která se právě nese chrámovým prostorem, naše dychtivé oči sledují děj Posledního soudu, který byl vepsán do skla. Andělé troubí na pozouny, mrtví vstávají z hrobů, archanděl Michael váží jejich duše a jeho počínání sleduje ďábel. Čerti odnášejí nehodné oběti do pekel. Tři okna umístěná pod rozetou symbolizují nejvyššího soudce Krista. Znázorňují Ježíšův rodokmen, jeho život, umučení a vzkříšení.
Severní portál, pocházející také z počátku 13.století, je nazýván „portál zasvěcenců". Jsou tu postavy starozákonních mágů, Melchizedecha s pohárem, v němž mnozí spatřují svatý grál, Árona s holí proměny, Davida s loutnou zvukových vibrací a Šalomouna jako stavitele Jeruzalémského chrámu. V jejich středu se nachází svatá Anna držící Pannu Marii. Protější jižní portál má uprostřed žehnajícího Krista, který je obklopen apoštoly. V jeho růžicovém okně je pak zobrazena Apokalypsa. Hned na vedlejší stěně vzhlížíme ke slavnému velkému chrámovému oknu z 12.století, věnovanému Panně Marii. Připadá mi, že nikde v této úchvatné svatyni nezáří modř oken tak magicky jako tady. Je to tak zvaná chartreská modř, kterou se už jinde nepodařilo ve výzdobě zopakovat. Září stále stejně, ať venku svítí slunce, či je pod mrakem. Patří k hlubokým alchymickým tajemství katedrály. Je snad součástí tajemnému odkazu rytířského řádu templářů, který zmiňuje.
