Obraz - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou.
Rozměry včetně rámu cca 53 cm x 45 cm. Rám je zdobený, místy má otluky. Olej na kartonu. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl namalován přibližně v letech 1950-70.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou je národní kulturní památka zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO. Byl postaven na začátku 20. let 18. století a je nepochybně nejosobitějším dílem J. B. Santiniho Aichla.
Smyslem stavby, kterou financoval zdejší cisterciácký klášter, bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce, jehož blahořečení a svatořečení spadá právě do doby založení kostela. Samotný kostel je protkán symbolikou číslovky pět, která vychází z legendy o Janu Nepomuckém. Tak např. půdorys kostela je ve tvaru pěticípé hvězdy, kostel má pět východů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Jedná se o symboliku pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinském slově "tacui" (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka, které se podle stejné legendy objevily ve Vltavě.
Postranní oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům, Janovi s orlem, Markovi se lvem, Lukášovi s býkem a Matoušovi s knihou. Kostel je obklopen hřbitovem a ambity ve tvaru deseticípé hvězdy.
Obnova národní kulturní památky zapsané na Seznam UNESCO probíhala mezi lety 2018 – 2024. Díky ní se podařilo obnovit exteriér i interiér kostela. Největší proměnou prošla velká okna v druhém patře kostela, celá podlaha a také hlavní oltář. Místo bývalého Starého hřbitova mezi kostelem a ambitem dostalo podobu poutní louky. Obnoveny byly také přístupové trasy ke kostelu a fasáda. Původní lesk se vrátil také obvodovému ambitu kostela (vnější klenuté chodbě), jejíž součástí je kromě samotné obnovy omítek i restaurátorská rekonstrukce povrchové štukové výzdoby klenby v interiéru a doplnění sochařské výzdoby andělů-štítonošů, kteří vzali za své během požáru střechy kostela a ambitu v roce 1784. Zručným restaurátorům se však z dochovaných fragmentů podařilo vymodelovat jejich původní podobu. Současně jsou rekonstruovány i historické varhany na kůru kostela, a to jak varhanní skříň, tak samotný nástroj.
