Obraz - Kopcovitá krajina. Autorem je grafik Antonín Odehnal. Signován, datován uprostřed dole - viz foto.
Celkové rozměry včetně rámu cca 34 cm x 25 cm. Grafika byla adjustována do nového rámu. Dřevořez (PF 1993) na papíře. Obraz je zasklený. Levý a pravý řok lehce ohnutý. Celkový stav - viz foto.
Grafika byla vytvořena v roce 1992.
Originalitu díla plně zaručujeme vrácením peněz. Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Antonín Odehnal
* 15. 4. 1931, Skalice nad Svitavou (Blansko)
† 20. 4. 2017, Česká republika
pedagog, grafik
1949–1953 studia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně), oddělení užité malby (profesoři E. Hrbek, Z. Juna, B. Lacina, J. Lukeš). 1953–1959 – studia na Akademii výtvarných umění v Praze, grafická speciálka prof. V. Silovského. 1963–1986 pedagog na Střední škole uměleckých řemesel v Brně figurální kreslení. V l. 1986–1996 vede oddělení užité grafiky na Střední škole uměleckých řemesel v Brně. V l. 1959–1970 člen Svazu českých výtvarných umělců, poté opět od roku 1981. Od r. 1989 člen Spolku českých umělců grafiků Hollar. Od r. 1990 ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně). Od r. 1996 člen Sdružení Q Brno. v L 1996–1998 PEDAGOG grafické techniky na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Od r. 2001 pedagog grafické techniky na Střední škole umění a řemesel a Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně).
Antonín Odehnal patří ke generaci umělců narozených kolem roku 1930, ke generaci, která v 50. letech prošla obdobím stalinistického školství a po letech naděje se většině z nich v nejproduktivnějším věku v čase normalizace uzavřely životní perspetivy na dalších 20 let. Přesto jeho vzpomínky na léta studií na brněnské Škole uměleckých řemesel jsou bez hořkosti a plné uznání ke způsobu tehdejší výuky. Z pedagogů ovlivnil mladého Odehnala sklář a grafik Zdeněk Juna, jenž dovedl zaujmout své žáky pro techniky grafického umění. Mezi Odehnalovými spolužáky, pozdějšími absolventy brněnské „šuřky" byli i historici umění Jaroslav Kačer a Jiří Hlušička, malíři Alois Mikulka a František Mertl (Franta). Na malbě zde pedagogicky působil Bohdan Lacina a posléze Jaroslav Lukeš. Výuka školy byla vedena s důrazem na výtvarné řemeslo, na zvládnutí přesné kresby figury, perspektivy, deskriptivní geometrie i malířských technik. O celkovém klimatu padesátých let svědčí i to, že dějiny umění končily Alfonsem Muchou. Impresionismus byl považován za zvrhlé umění, o sbírkách francouzského umění Národní galerie a kubistické sbírce Vincence Kramáře se veřejně nehovořilo, o soudobých směrech západního světa, expresivní abstrakci nebo tašismu ani nemluvě.
Po vynikající řemeslné průpravě a dobrých studijních výsledcích byl Antonín Odehnal přijat bez přípravky na oddělení grafiky k profesoru Vladimíru Silovskému na Akademii výtvarných umění v Praze. Také tady navazovala výuka na tradice českého umění 19. století, ze současníků patřil k uznávaným autoritám Max Švabinský. Dílo malíře Čumpelíka oslavující Stalina, uznávané soudobou kritikou, budilo ve studentech AVU spíše posměch a utvrzovalo je v pochybách o dokonalosti stávajícího režimu a jeho propagandě. Naštěstí výuka na speciálce profesora Silovského byla vedena v tradiční linii, s důrazem na profesi a výtvarné řemeslo. Silovský upozorňoval své žáky na díla mistrů evropské grafiky, Dűrrera, Rembrandta, Whistlera, z blízké minulosti na sociální umění Käthe Kolwitzové a Františka Tichého. Mladí výtvarníci měli také možnost studovat originály francouzské grafiky uložené v depozitáři Národní galerie. V grafickém ateliéru se posléze sešli kromě Odehnala Zdeněk Veselý, Jaroslav Vožniak, Aleš Veselý, Zdena Kabátová a Vladimír Suchánek. Vědomosti o grafických technikách si rozšiřovali pod vedením asistenta Ladislava Čepeláka, v průběhu roku se tradičně věnovali kresbě figury a v létě a na podzim jezdili kreslit a malovat do plenéru. Tyto studijní pobyty v přírodě, jež hradila škola, nemohly mladým výtvarníkům nahradit izolaci, do níž se několik generací umělců dostalo. První kontakt s moderním uměním získali až při zájezdu do Leningradu. V Ermitáži trávili dny studiem francouzské klasické moderny. Objevovali zde sami pro sebe kolorit Cézannův, Goghův či Gauguinův, i nuance jejich rukopisů tak odlišných od dojmů získaných z dostupných publikací. Jako generace umělců před nimi i oni se vraceli k Rembrandtovým obrazům, které je uváděly v hluboký obdiv a pokoru. Odehnal absolvoval na Akademii výtvarných umění souborem suchých jehel Pražské ulice z roku 1958–1959.
Grafické listy z pražských ulic padesátých let vycházely ještě tématicky ivnázorově ze školy profesora Silovského. Po návratu z vojny se natrvalo usadil v Brně a uvítal v roce 1963 možnost vyučovat na Střední uměleckoprůmyslové škole figurální kreslení. Téma sportovců lákalo Odehnala již během studií na akademii. Problém spočíval v tom, jak zachytit atmosféru sportovního prostředí, aniž by připomínala reportážní fotografii. V souboru suchých jehel a leptů, které vznikly v průběhu 60. let a k nimž se vrací dodnes, vytvořil expresivní díla nemající v dané tématice v české grafice obdoby. Výraz sportovních výjevů postavil většinou na zápase dvou figur, boxerů nebo judistů. Zvláště grafické listy provedené v technice suché jehly se vyznačují tvrdými přechody mezi bílou a černou, stupňujícími dramatičnost postav vyjádřených ve zkratkách v pohybu.
Při spolupůsobení světla vytvořil Odehnal díla neobyčejné expresivní síly, výstižně charakterizující syrovost až brutalitu daného sportovního prostředí. V monumentálně pojatých skupinách boxerů, většinou provedených v leptu, ve zdůraznění obrysové linie a siluety, jakož i přeexponování určitých tělových partií v nás vyvolává reminiscence na dílo Käthe Kolwitzové, s nímž však nesdílí sociálně-tragický obsah. V roce 1964 vytvořil cyklus Kameníci, lepty a suché jehly, techniky, které v Odehnalově díle převažují a v nichž dosáhl pozoruhodných výsledků. V tomto případě chtěl postihnout tvrdé pracovní podmínky ryze výtvarnými prostředky – zjednodušenými tvary v kontrastu tmavých a světlých ploch. Soubor Rybáři na Baltu z roku 1978 provedený v technice leptu je návratem k popisnějšímu a realističtějšímu řešení, s důrazem na stínování a objemy. Vedle tématu sportovců a pracovních motivů je krajina další doménou tvorby Antonína Odehnala. Časté pobyty v Krušných horách a tamní zdevastované lesy ho inspirovaly k vytvoření cyklu Krušné hory (1979). Plné poezie a básnické transformace jsou lepty s náměty čerpanými z jižní Moravy, kterým se Odehnal věnuje průběžně od šedesátých let. V cyklech Vrby pod Pálavou a Zaplavený les z roku 1980 našel nové polohy svého výtvarného vyjádření. V mnoha variantách na dané téma se odpoutal od optického zobrazení skutečnosti a za pomoci rezerváže a uvolněného dynamického rukopisu vytvořil díla osobité autorské výpovědi a impresionistické vize. Krajiny z posledních let z cyklů Slepé rameno, Mrtvý strom a Pálavské imprese působí až barokním dojmem, jsou laděny v tmavších tónech a je v nich rozehrána škála mnoha odstínů šedé, v měkkém splývavém rukopisu, popírající lineární charakter grafiky ve prospěch malířského vyjádření. V komorní grafice, ex libris a novoročenkách používá Odehnal náročnější grafické techniky, jako mědiryt, dřevoryt a mezzotintu. V několika desítkách ex libris se opakují motivy sportovců, přírodních zátiší a ženských aktů, provedených v miniaturách s dokonalostí hodnou starých mistrů.
Studium:
1949 - 1953 Střední uměleckoprůmyslová škola (Škola uměleckých řemesel), Brno, Hrbek Emanuel, *1897
1949 - 1953 Střední uměleckoprůmyslová škola (Škola uměleckých řemesel), Brno, Juna Zdeněk, *1897
1949 - 1953 Střední uměleckoprůmyslová škola (Škola uměleckých řemesel), Brno, Lacina Bohdan, *1912
1949 - 1953 Střední uměleckoprůmyslová škola (Škola uměleckých řemesel), Brno, Lukeš Jaroslav, *1910
1953 - 1959 Akademie výtvarných umění, Praha, Silovský Vladimír, *1891
VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1985 Severočeská grafika, Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem
1997 Česká grafika XX. století ve Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha
2000 České exlibris: Historie a současnost, Památník národního písemnictví, Praha
2012 České grafické novoročenky (Minulost a současnost), Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov
2018 Moderní exlibris v českých zemích, Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov
2008 Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE, Spolek sběratelů a přátel exlibris, Praha
1990 Výtvarní umělci v okrese Blansko, Okresní kulturní středisko, Blansko
1995 Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
2002 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002 (X. Nov – Pat), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
Zastoupení ve sbírkách:
Collection Cliff Parfit, Shimonoseki
Collezione Mario de Filippis, Arezzo
Galéria Barátság (Galerie přátelství), Zirc
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)
Istituto Internazionale exlibris Gianni Mantero
Ministerstvo kultury České republiky, Praha
Ministerstvo školství
Moravská galerie v Brně
Muzeum města Brna
Národní galerie v Praze
