Obraz - Snopy za vsí. Signován vpravo dole - viz foto. Jedná se o reprodukci zřejmě od významného krajináře Václava Rabase.
Rozměry včetně rámu cca 27 cm x 18 cm. Rám má místy otluky. Reprodukce na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto.
Obraz byl vytvořen přibližně v letech 1970-90.
Bude perfektní dekorací Vašich prostor.
Václav Rabas
* 13. 11. 1885, Pečárkovský mlýn, Krušovice (Rakovník)
† 26. 10. 1954, Praha
básník, malíř, publicista, teoretik umění
Jeden z nejvýznamnějších novodobých českých krajinářů svázal svůj život i tvorbu s malebnou krajinou Rakovnicka. Nádherné okolí rodných Krušovic ho natolik okouzlilo, že tu prožil převážnou část svého života.
Po studiích na pražské Akademii výtvarných umění a sňatku s dcerou správce hospodářského krušovického dvora si Rabas postavil na stráni nad Krušovicemi rodinný domek, do něhož se celý život rád vracel ze svých častých zahraničních cest. Za první světové války (1914–1918) musel bojovat na frontě, ale po válce se už cele věnoval výtvarnému umění. V Praze na Malé Straně si otevřel ateliér a jako člen spolku hudebních, výtvarných, literárních a dramatických umělců nazvaného Umělecká beseda či jako spoluzakladatel Sdružení českých umělců a grafiků Hollar se aktivně podílel na kulturním životě nejen v hlavním městě, ale také v rodném Rakovnicku. Činorodé období narušila druhá světová válka (1939–1945), během níž se proměnila i malířova tvorba. Vrcholné malířské období Václava Rabase pak ukončila vážná nemoc srdce v roce 1951. Zesláblý umělec se musel vzdát oblíbené krajinomalby a zaměřil se na portrétování a malování nejobyčejnějších věcí v těsné blízkosti domova.
Velká část Rabasova díla byla inspirována krajinou v okolí Krušovic a nedalekého Řevničova. Lásku k domovu malíř vložil do působivých pláten zachycujících stráně s velkými ovocnými sady a bílými chalupami či rozlehlé louky a pole končící křivoklátskými lesy. K nejznámějším dílům patří například Cesty Džbánem, Zima v Krušovicích, Z mé ovocné sklizně, Maminka, Jitčina jablíčka, Rozsévačka, Večerní píseň, Pole a oblaka či Velikonoční krajina. Krásy rodných Krušovic umělec zachytil také v autobiografické knize Malířovo vyznání.
S Rabasovou tvorbou se můžete seznámit především v rakovnické galerii nesoucí umělcovo jméno. Na jejím založení se Václav Rabas významnou měrou podílel, aby pomohl umělcům, kteří svůj život nebo tvorbu také zasvětili Rakovnicku. V současné době galerie vlastní více než 190 Rabasových děl a nejvýznamnější vystavuje ve stálé expozici.
Narodil se a vyrůstal v Pečárkovském mlýně v Krušovicích, do kterého se otec Josef Rabas (+ 1893) přiženil. V roce 1904 absolvoval reálku v Rakovníku, 1906-1913 studoval na pražské Akademii výtvarných umění (mj. u profesorů Hanuše Schwaigera a Maxe Švabinského). Měl rád společnost, byl nejen významným členem Spolku výtvarných umělců Mánes, dlouholetým předsedou Umělecké besedy, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, ale i neformální skupiny Čapkových „pátečníků". V roce 1945 byl jako jeden z prvních českých výtvarníků jmenován Národním umělcem.
Ještě před první světovou válkou stačí navštívit Německo a Francii, v roce 1914 je – opět mezi prvními - povolaný do války, která pro něho končí už v září 1914. Po zranění na východní frontě se vrací domů, v Praze si pořizuje obytný ateliér, po svatbě s dcerou správce hospodářského krušovického dvora staví na stráni nad Krušovicemi rodinný domek. Klidná, neromantická, široce otevřena krajina Rakovnicka – do dálky natažená pole, ovocné sady, lány hraničící s křivoklátskými lesy, zeleně trávy a stromů, okry zrajícího obilí, hnědá, hnědočervená, červená půda – je pro Václava Rabase nevyčerpatelnou inspirací.
Ve svém díle zúročí nejrůznější vlivy, figurální malbu 19. století, lekci impresionismu, příklad Paula Cézanna. V Rabasových malbách se jedinečným způsobem umocňuje osobní vztah ke skutečnosti a k barvě, sociální a monumentální cítění. Zpočátku maluje postavy, v roce 1923 vytvoří cyklus portrétů České hlavy, postupně ale opouští ateliér, vrací se ke krajině, k rodnému Rakovnicku. Stejné motivy maluje v proměnách dne i ročních obdobích. Sytost země ovlivní barevnost a velkorysost dalších výtvarných prací, přechází do portrétů, zátiší, barevných litografií. Kromě malování píše (Malířovo vyznání, 1938, Malíř o jaru veršem i štětcem, 1953, Lidé a věci domova, 1954, Cestou, 1958), redakčně se podílí na podobě satirického časopisu Nebojsa, na tvorbě sborníků a časopisů Umělecké besedy Život. Začátkem 50. let mu srdeční nemoc znemožní další práci v plenéru, opět maluje portréty lidí a věcí domova. Umírá na selhání srdce ve věku nedožitých sedmdesátin.
